Neslavná minulost dopingu

24. září 2010

Antický ideál, kalokagathia, je stav, v němž jsou v harmonii krása těla a krása ducha. Požadavek krásy ducha je však v současném profesionálním sportu popřen poptávkou po maximálních výkonech a překonávání fyzických hranic. Úspěch totiž mnohdy není možný bez užívání nedovolených prostředků, jež jsou charakterizovány jako látky zlepšující výkon, škodlivé pro zdraví nebo neetické ve sportu.

Pojem "doping" je velmi nový, avšak jev, který označuje, nikoli. První jisté případy, kdy byly požity určité chemické látky za účelem zlepšení výkonnosti, jsou datovány od poloviny 19. stol. Tehdy se jako podpůrné látky užívaly opium, kokain, heroin, strychnin, nitroglycerin, digitalis, kofein a alkohol. V roce 1869 dostávali cyklisté při závodě směsi kokainu a heroinu v alkoholu (tzv. "rychlostní balony"), které jim připravovali jejich trenéři. Právě cyklistika má zřejmě prvenství v dopingu, který zapříčinil smrt zavodníka. V roce 1886 zemřel Artur Linton při závodě na trase Bordeaux - Paříž, když užil vysokou dávku strychninu.

Nejstarší a nejslavnější sportovní událost světa, olympijské hry, si čistý štít udržela velmi krátce, jen do počátku minulého století. V roce 1904, při hrách v St. Louis, byl zaznamenán první případ, kdy sportovec užil podpůrnou látku. Byl to Tomas Hicks, jenž v průběhu závodu málem podlehl vyčerpání a pro zotavení dostal brendy se strychninem. Později, zhruba od 50. let, se na olympiádě začaly objevovat další látky, jako amfetamin, nikotin, efedrin a mnoho jiných.

Avšak prvopočátky dopování na olympijských hrách ve skutečnosti spadají již do doby jejich antické éry. Všichni závodníci účastnící se her byli povinni projít kontrolou (dnes bychom řekli antidopingovou kontrolou), protože někteří z nich se posilňovali vínem, jež jim podpořilo krevní oběh, a tudíž se jim lépe okysličovalo svalstvo. Před startem museli dýchnout na muže, jenž byl k tomu určen, a kdo touto zkouškou neprošel, byl bez možnosti odvolání vyloučen z celých her. Antičtí Řekové svou výkonnost zvyšovali také pojídáním halucinogenních hub nebo sušených fíků, o čemž se dochovala zpráva z roku 668 př. n. l. Tehdy se jimi posilnil vítěz sprintu. Rovněž římští gladiátoři užívali různé podpůrné prostředky, např. pili nápoje obsahující alkohol, jednak aby zvýšili svůj výkon, ale také aby snížili pocit únavy a vnímání bolesti ze zranění. Ani staří Egypťané nespoléhali jen na svou přirozenou sílu a pili směsi olejů se šípky.

Historie samotného dopingu má však své počátky již v prehistorii. Dávné domorodé kmeny v západní Africe pořádaly běžecké soutěže, jejichž účastníci zlepšovali svou výkonnost výtažky ze stromů Cola acuminata a Cola nitida. Rovněž ve starých mýtech můžeme nalézt stopy prapočátků dopingu. V řecké mytologii se hrdina Achilles posilňoval dření ze lvích kostí a z norské mytologie známe válečníka Berserkera, který před bojem požil houbu zlepšující jeho psychické schopnosti. V těchto případech však určitě nešlo o nedovolené užívání látek zvyšujících schopnosti aktérů, protože v bojích hájili své životy.

Současní sportovci však obhajují své tituly a ukazují svou sílu, dovednosti a schopnosti. V jejich sportovních soubojích nejde o život, ale o slávu a o čest, která by jim neměla dovolit sáhnout po posilujících prostředcích, jež jsou považovány za neetické - ačkoli ani antičtí závodníci jim nešli dobrým příkladem.

autor: Zuzana Fialová
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.