Nepotismus v Rusku

Na Západě nejsou vzácností klany založené na skutečné pokrevní přízni, jejichž členové jdou do politiky sice s podporou svých blízkých, avšak s dodržením zavedených demokratických procedur. V Rusku jsou politické klany povýtce stínové, založené na neformálních svazcích.

Rezignace ruského ministra obrany Anatolije Serďjukova v souvislosti se jmenováním jeho tchána Viktora Zubkova předsedou vlády vyvolala řadu interpretací, mezi nimiž dominoval etický výklad - je to prý signál elitám, že napříště nepotismus v mocenských strukturách nebude tolerován, ježto nový premiér má za úkol rozpoutat lítý boj s korupcí odjakživa doprovázenou různými projevy nepotismu a janabrachismu. Tak jako Vladimír Putin kdysi přišel k moci na hřebenu boje proti oligarchii, Zubkov údajně se snaží o silný mandát, jež mu vynese protikorupční boj. Je to zatím pouze jedna z možných spekulací. Každopádně však stojí za to zdůraznit, že pojem "rodiny" a politického klanu v Rusku znamená něco zcela jiného, než co je tím pojmem označováno v zemích s rozvinutými demokratickými instituty a procedurami.

I kdybychom uplatnili etické hledisko, nevysvětlí nám to, proč nemohou zeť a tchán pracovat v jedné vládě, když v jiné mocenské struktuře hned vedle, jiný zeť Igor Sečin může zastávat funkci zástupce šéfa prezidentovy administrativy, zatímco jeho tchán Vladimír Ustinov může být nejvyšším státním zástupcem a poté i ministrem spravedlnosti? V ruské vládě navíc ministr obrany není podřízen premiérovi, nýbrž přímo prezidentovi. Důležité je uvědomit si, že "rodinou" v ruské politice není míněn politický klan, jehož členové kráčí do velké politiky ve šlépějích svých předků, avšak demokratickou cestou, prostřednictvím všelidových voleb jako zástupci reálných politických stran. Takových klanů známe ze světa sdostatek: stačí uvést klan Bushovců nebo Kennedyovců v Americe, klan Ghándíů v Indii nebo řecké klany Karamanlisů a Papandreů, jež se zrovna nedávno střetly v parlamentních volbách. V Rusku "rodina" vůbec nemusí zahrnovat pokrevní příbuzné, a už vůbec ne politické profesionály, jež se osvědčili ve volebních kláních. Tak, nejvýkonnější "rodinou" Ruska je nyní Výbor pro vnější hospodářské styky petrohradského magistrátu, který prezident Putin řídil v 90. letech minulého století. Ruský tisk nezřídka podbízivě popisuje tento jinak bezvýznamný orgán městské samosprávy jako "kovárnu nejlepších politických kádrů". Ještě obskurnějším příkladem je chatařská osada "Jezerky". V tomto družstvu vlastníků chatek vyklíčilo mnohem více nejvyšších funkcionářů ruské federální moci než uměla prosadit do mocenských struktur strana Jednotné Rusko tvořící ústavní většinu ve Státní dumě. V chatařské osadě "Jezerky" současný prezident Putin z blahovůle nynějšího premiéra Zubkova kdysi obdržel svou první parcelu. Vzhledem k rozdílnosti v pojmech, liší se také ruské a západní představy o politické cti "rodiny". Zatímco každý reprezentant politického klanu na Západě je vázán dobrou politickou pověstí rodiny, v Rusku je každý představitel jednoho klanu pevně spoután provázaností hospodářských zájmů. Problém tedy není v tom, že dva příbuzní pracují ve stejném mocenském orgánu. Celá tzv. mocenská vertikála je specificky ruskou formou vládní hierarchie a ať už resignovavšího Serďjukova přemístí na jakékoli důležité místo, zůstane uvnitř stejného rozhodovacího mechanismu. Podstata problému je v tom, že v korporativním státě, jakým se definitivně stalo Putinovo Rusko, základním a jediným principem formování prezidentského týmu je právě princip klanovosti.

Prezident Bush nakrásně může přizvat do vlády svého osobního přítele nebo spolupracovníka svého otce, avšak prezidentovi spolužáci nebo jeho sousedé - majitelé okolních rančů - nikdy nebudou tvořit kostru americké moci. Každopádně na důležitých místech v administrativě nikdy nebudou sedět neprofesionálové jen proto, že jsou přátelé nebo sousedé prezidenta.

Průzkumy veřejného mínění vyjevují pikantní paradox: jen 2 % Rusů si přejí vidět v okolí nového prezidenta jeho příbuzné, přátele a známé. Avšak skutečnost, že prezidentův tým se utváří podle principu, který drtivá většina odsuzuje, vůbec nesnižuje úroveň prezidentovy podpory. Rusku nadále mohou vládnout stínové politické klany spojené komerčními zájmy pevněji než to dovedou pokrevní pouta. Právě stínové politické rodiny se staly základními buňkami reálné moci v Rusku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .