Neplatit u lékaře?

13. prosinec 2007

"Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon." Tolik citát z Listiny základních práv a svobod, která je nezbytnou součást ústavního pořádku České republiky.

0:00
/
0:00

Příslušný zákon nově stanovuje, že bezplatná zdravotní péče nemá být financována pouze prostřednictvím zdravotního pojištění, ale také s pomocí nejrůznějších poplatků. Ty se mají hradit za návštěvu u lékaře, za položku na receptu, nebo za pobyt v nemocnici. Samozřejmě existují různé výjimky, koho se zmiňované poplatky netýkají.

Zároveň je nastavena hranice pěti tisíc korun. Víc by podle zákona nikdo v kalendářním roce na poplatcích vydat ze své peněženky neměl. Když se tato suma vydělí dvanácti, vyjde maximální částka na zhruba 417 korun měsíčně. Samozřejmě pro lidi s nižšími příjmy a pro důchodce to může být hodně. Zvlášť v souvislosti s tím, že od příštího roku, kdy příslušný zákon zavádějící poplatky začne platit, mají vyskočit nahoru ceny například za plyn, elektrickou energii, nebo potraviny. Tedy za věci, bez kterých se člověk v životě neobjede stejně jako bez lékařské péče.

Možná, že by pro veřejnost přijatelnější a svým způsobem spravedlivější bylo nastavit limit ne maximální částkou, ale určitým procentem či promilem z příjmu. Tím by měli chudší nižší limit než bohatší. To se zatím nestalo. Rovněž se nepodařilo dostatečně vysvětlit lidem, čím bylo zavedení poplatků motivováno. Z různých statistik vyplývalo, že se v České republice vyhazují léky za miliardy korun ročně a že občané chodí k lékaři výrazně častěji než ve srovnatelných evropských zemích. Poplatky ve zdravotnictví tak mají působit na to, aby lidé více zvažovali, zda návštěvu v ordinaci nutně potřebují a zda chtějí předepisovat kvanta léků.

Samozřejmě se to netýká chronicky nemocných lidí. Možná, že kdyby v jejich případě byla povinnost hradit poplatky změkčena, nebyl by odpor veřejnosti k jejich zavedení tak silný. Až praxe však může ukázat, nakolik se takovýto záměr vydařil a nakolik se minul s cílem. V současné situaci to nebude tak jednoduché zjistit. Za předpokladu, že občané uposlechnou výzvu, aby odmítali poplatky hradit. Pokud se tím pacienti budou řídit, budou nejenom torpédovat snahu vybírat peníze v ordinacích a v lékárnách, ale zároveň poruší platný zákon. Konkrétně se dostanou do pozice dlužníků, na kterých mohou být nezaplacené poplatky i s nejrůznějšími sankčními přirážkami vymáhány. Pokud jsou lidé nespokojeni s nejrůznějšími věcmi, mají samozřejmě právo na odpor. Ten může mít například podobu zmiňované výzvy. V souvislosti s poplatky ve zdravotnictví je však sporné, zda by její součástí mělo být ponoukání k nedodržování zákona.

Opoziční poslanci se totiž stejně jako autoři výzvy domnívají, že právní norma zavádějící poplatky ve zdravotnictví je v rozporu s českou ústavou, nebo chcete-li s Listinou základních práv a svobod, která je její nedílnou součástí. Proto se obrátili na Ústavní soud, aby případný rozpor posoudil. Ostatně nikdo jiný než tato instituce by to dělat neměl. Její verdikt by pak měl být pro všechny závazný. To připouštějí i iniciátoři už zmiňované výzvy k občanské neposlušnosti. Tím však výzva v současné době ztrácí svým způsobem smysl. Ústavní soud se poplatky ve zdravotnictví stejně bude zabývat a v jeho rozhodování by neměl názor veřejnosti hrát vůbec žádnou roli.

Signatáři výzvy se tak svým způsobem dobývají do už otevřených dveří. Možná si to někteří z nich ani neuvědomují. Jiní si patrně s tímto vědomím na populárním tématu lacině přihřívají politickou polívčičku. Pokud totiž chtějí dosáhnout změny příslušného zákona, lze to zkusit prostřednictvím masivních protestů, které by poslance a senátory donutily přehodnotit svůj pohled na poplatky ve zdravotnictví. Je však sporné, zda by se k takovémuto cíli měli dobrat prostřednictvím porušováním zákonů.

Možná takovýto nátlak ani nebude potřeba. To v případě, že Ústavní soud dospěje k názoru, že poplatky ve zdravotnictví jsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a příslušnou pasáž zruší. Třeba stihne vynést verdikt do konce tohoto roku. Pokud rozhodne, že je všechno v pořádku, pak se ukáže, nakolik lidem poplatky skutečně vadí. Může se stát, že drtivou většinu z nich jejich vybírání nevyžene protestovat do ulic.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Hartman
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.