Nepál, země mnoha Nových roků
Co byste řekli tomu, kdybychom v České republice místo jednoho Silvestra v roce slavili hned několik Silvestrů a současně bychom počítali v několika různých letopočtech?
Právě tak to mají v Nepálu. Tam byste mohli oslavit celkem asi 10 Silvestrů a 10 Nových roků za rok a přitom střídat asi 5 odlišných letopočtů. Způsobila to obrovská kulturní a etnická pestrost, a navíc se různé kultury míchají mezi sebou. Výsledkem je pak často nepřehledná směsice mnoha tradic. Právě díky ní mnozí obyvatelé Nepálu slaví klidně tři Nové roky. Víc Nových roků současně bude slavit málokdo a zmiňovaných deset už nikdo.
Každé z mnoha nepálských etnik má svůj Nový rok – ten se může, ale nemusí, shodovat s datem Nového roku nějakého jiného etnika. Tak na příklad specifičtí Névárci, původní obyvatelé údolí Káthmándú (o nich hovoříme v jiném příspěvku), slaví svůj Nový rok na podzim, užívají vlastní letopočet a také vlastní kalendář. Loni v říjnu jim začal rok 1131.
Různá horská tibeto-barmská etnika přejala přes Himálaje tibetskou kulturu a s ní i tibetský kalendář, jenž udává letos rok 2138. A jelikož se v celém tibetském kulturním prostoru dodržují na různých místech různé Nové roky, také mezi těmito etniky v Nepálu najdeme asi čtyři. Jeden začne na podzim, jiný v zimě a další na jaře. I do Nepálu navíc pronikl náš západní kalendář. Zatímco pro určení dat svátků Nepálec použije nějaký tradiční kalendář a letopočet, náš gregoriánský mu poslouží pro určení sekulárních dat, např. vám ho napíše na vízum či jízdenku na autobus. Takovéto všední události se ale v Nepálu často zaznamenávají i pomocí jednoho tradičního kalendáře, o kterém má aspoň nějakou představu většina obyvatel země.
A to je právě jakýsi „celonepálský“ kalendář, který přímo nepatří žádnému etniku a je tak trochu společný všem. Možná také proto se jeho začátek výjimečně neřídí žádným domorodým kalendářem, ale naším západním. Právě minulý týden, 14. dubna, oslavili v Nepálu Nový rok 2068! Nazývá se Bisket Džátrá či přesněji Navabarsa.
Jak se do jeho oslav zapojit? Nejlepší je zajít se podívat na náměstí Khalna Tole, v Bhaktapuru, jednom z historických měst v údolí Káthmándú. Ale přijďte už 13. dubna, protože pro vstup do nového roku je důležitý právě přechod mezi starým a novým a proto jsou oslavy v plném proudu už na konci odcházejícího roku. A přijďte brzo, na podívanou se sjíždějí lidé ze široka daleka, až na náměstí skoro není k hnutí. Nepálci si totiž na svého „Silvestra“ nemohou tak úplně dělat, co si zamanou, jako my, ale musí provést jeden důležitý rituál, aby jím zajistili prosperitu své země i sebe jako jednotlivců. Pokud vše vyjde podle plánu, bude nastávající rok úspěšný a pokud ne, přinese nedobré věci.
O co se jedná? Už několik dní předem vybraní muži z Bhaktapuru připravují a zdobí obrovský stromový kmen, který přes rok někde v skrytu odpočívá a teď je potřeba jej znovu podle přesně daných pravidel nachystat. Donesou ho na náměstí a umístí do z kamenů a betonu vybudovaného kruhu představujícího ženský pohlavní orgán a onen kmen je vlastně orgán mužský. Asi 25 metrů dlouhý strom je lingam mocného boha Šivy, spojovaného s plodivou silou, který sídlí v Himálajích.
Úkolem Nepálců je tento lingam na přelomu roku vztyčit. Na tak důležitou podívanou se neschází jen lidé. Přijede se na ní ve svém voze podívat i jeden z nejdůležitějších bohů celého Nepálu, Bhairav, a vezme s sebou i svou partnerku, bohyni Bhadrakálí, ta jede v menším voze za ním. Jejich sochy jsou přes rok usazeny ve svých chrámech a jen teď vyjdou ven. Brázdí si to ve svých velkých, těžkých a nesnadno ovladatelných vozech po městě už pár dní, provazy je tahají muži a chlapci města, až poslední den roku, 13. dubna, dojedou na dané náměstí. Bhairav je vlastně manifestaci boha Šivy a tak je velmi mocný a hrozivý a proto vyžaduje krvavé oběti. Každá rodina se snaží před Bhairavou zaříznout slepici a její krví vůz postříkat, majetnější přinesou kozu, všichni si pak z oběti doma uvaří sváteční oběd.
Lingam je potřeba postavit do půlnoci a to není zrovna snadný úkol. V praxi to vypadá takto: na špici klády zajištěné širším koncem v onom betonovém kruhu se naváže několik provazů. Těch se chopí dav mužů a na odpočítávání se snaží společně tahat a kmen popozvednout. Když se jim to povede, pomahači pod něj podstrčí bambusové klády, aby nepadal zpět k zemi, a celý proces se opakuje. Provazy se však občas přetrhnou a bambusové podpěry zlomí či je jeden provaz tažen na špatnou stranu, a lingam se pak nekontrolovaně řítí dolů do davu. A musí se začít úplně od začátku. Tak to může trvat celý půlden a noc až do půlnoci. Mladíci se posilňují alkoholem, do toho pálí slunce a je vedro, vzduch je nasycen pachem krve z obětí a dav vzrušeně šumí – to vše zakoušíte doslova na vlastní kůži.
Ale stojí to za to: vztyčení lingamu umožňuje plodivé spojení nebe a země. Nebe představuje mužský princip a během tohoto svátku ho ztělesňuje právě bůh Bhairav, zatímco země je ženský princip a zde bohyně Bhadrakálí. Účelem rituálu je zajistit déšť, jenž oplodní zemi, aby po celý rok vydávala dostatek potravy a proto se provádí na jaře.
Dál je svátek spojen s prospěchem krále a potažmo celé země. Když jsme svátek viděli poprvé v roce 2007, nepálská monarchie byla akorát na pokraji zhroucení. Mezi tahači byli i maoisté a jiní stoupenci republiky a tak jsme je trochu podezřívali, že se možná v tahání tolik nesnaží, aby tím nepomohli odcházejícímu králi Gjánéndrovi.
Samotný nový rok oficiálně začne až když je lingam 14. dubna odpoledne stržen dolů a praští o zem. V minulosti se však lingam povedlo postavit málokdy, asi tak jednou za několik let – což by i odpovídalo pohnutým nepálským dějinám. Snaha zajistit si celoroční prospěch bývala vykoupena četnými úrazy, nezřídka smrtelnými.
Zdá se však, že si to v moderní době Nepálci pojišťují raději předem. V roce 2010 jsme svátek viděli již zcela synchronizován, s pevnými lany a ocelovými podpěrami byl lingam nahoře na to tata. Celý rituál tak ztrácí své kouzlo a možná i onu věštící schopnost. Nebo, že by všechny další roky byly pro Nepál opravdu příznivé? Doufejme, že ano.
Seriál Nepál, pozoruhodná země pod Himálajem, vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
