Není bačkora jako bačkora
Jako jeden z mála národů na světě máme s Japonskem společnou tradici: přezouvání se do bačkor. Na rozdíl od Američanů, Francouzů či Brazilců nás tedy instituce jako botník, přezůvky a lžíce na obouvání u vchodu nemůžou vůbec překvapit. Vejdete do domu, zujete si boty, obujete přezůvky a jste vítáni. Ovšem tuto proceduru pak v japonském domě opakujete minimálně třikrát.
Japonské přezůvky se sice nazývají surippa, což pochází z anglického slova slippers, ovšem s britskou tradicí nemá historie japonských přezůvek nic společného - ostatně britští kolonisté se nad zablácenými šlápotami v hlubokých kobercích nepozastavují ani v ložnici. Tradiční japonské sandály se nazývaly zori a byly vyrobené z rýžové slámy a koženého řemínku, zachyceného za palec. Po druhé světové válce je nahradily výrobky z plastu, které nyní doslova zaplavují celou Asii. Japonci totiž představují druhý extrém: přezouvají se naprosto všude. Botníky najdete nejen ve školách, domácnostech, veřejných lázních, ale dokonce i v restauracích.
I za tímto ojedinělým fenoménem je zajímavé vysledovat historickou souvislost: a ta se váže k podlaze. Tradiční japonskou podlahu tvoří tatami, neboli rýžové rohože. Dříve se vázaly z rýžových stébel ručně. Přestože jsou jednotlivé snopky spojené pevně k sobě po každém centimetru a rohož je čtyři až pět centimetrů silná, může se snadno poškodit. Pokud by na tatami vběhla Japonka v botách, které se teď v Tokiu nosí, tedy v kozačkách s jehlovými podpatky, nadělala by z podlahy řešeto. Po vstupu do domu si tedy kozačky odloží a přezuje se do pantoflů - surippa. V těch přejde chodbu a může do kuchyně, kde bývá podlaha dřevěná nebo z umělých materiálů. Na tatami v obývacím pokoji se ale nesmí ani v pantoflích: zuje se tedy podruhé a na rýžových matracích klouže pouze v ponožkách. Matrace jsou příjemně měkké, takže se po nich chodí velmi pohodlně, ovšem v zimě je to s vytápěním v tradičních japonských domech na štíru a klimatizace, používaná jako topení, bývá umístěna u stropu, takže k podlaze se toho tepla moc nedostane.
Běda, když se vám ovšem začne chtít na záchod. V tom případě vyjdete z místnosti s tatami a obujete si přezůvky. Ty vždy rovnáte patami ke vchodu, aby se vám v případech nutnosti, jako je tato, rychle nazouvaly. V pantoflích uděláte jeden krok přes chodbu - dál to většinou nebývá - a pantofle si zase zujete. Na japonskou toaletu si totiž musíte obout přezůvky jiné. I za tím vězí historický čert: tradiční japonské toalety totiž byly ty, které my Evropané označujeme jménem "turecké" - tedy v podstatě díra do země. Z hygienických důvodů se tedy na toaletu používaly jiné přezůvky, aby se nečistoty z podlahy neroznášely dále po domě. Tento zvyk ovšem zůstal i tam, kde mají nyní západní mísu, a ztrácí tím tedy na významu (pominu-li případy gentlemanů, kteří se prostě neumějí trefit, a že jich je dost).
Zvládnete-li japonské přezouvací rituály absolvovat bezchybně několikrát denně, můžete si gratulovat. Faux pas, které nastává, když v záchodových pantoflích vyjdete ven, vás tak může pronásledovat jedině ve zlých snech.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
