Nemocenská - návrat do bodu nula

Ústavní soud se po částech zabýval vládní reformou veřejných financí. Zatím dospěl k jedinému verdiktu, který zrušil pasáž příslušného zákona. Podle žen a mužů v talárech je v rozporu s ústavou skutečnost, že v prvních třech dnech nemoci nejsou lidem vypláceny dávky. Pokud lidé hradí pojištění, mají dle Ústavního soudu na finanční zabezpečení nárok i na začátku nemoci.

Jak bývá u podobných verdiktů obvyklé, dávají soudci určitý čas k nápravě. Pár dnů před koncem dubna, kdy zmiňovaný verdikt padl, bylo rozhodnuto o tom, že příslušná pasáž zákona upravující vyplácení nemocenské pozbude účinnosti k poslednímu červnu. Na první pohled doba zhruba dvou měsíců je dostatečná. Na pohled druhý je zřejmé, že nikoli. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas totiž oznámil, že nelze novelu do konce června v parlamentu schválit a že se tak od prvního července vrátí vše do starých kolejí. To znamená, že lidé budou mít nárok na vyplácení nemocenské i v prvních třech dnech nemoci. Jak dlouho to potrvá, to v tuto chvíli nelze odhadnout. Pokud by vláda prosadila úpravu, která by opět vyplácení dávek na začátku nemoci neumožnila, očekával by se stejný verdikt Ústavního soudu, jaký padl v dubnu. Čistě teoreticky by mohlo vzniknout perpetum mobile, kdy by vláda v parlamentu předkládala jednu novelu za druhou a soud by je postupně rušil. Což samozřejmě není řešením.

Otázkou zůstává, zda jím je snaha kabinetu připojit nějakou novou formu vyplácení dávek v prvních třech dnech nemoci do už projednávané novely o nemocenské. Tato právní úprava má sejmout břemeno z vlády a přenést ho na zaměstnavatele. Právě oni by měli příslušné dávky vyplácet v prvních čtrnácti dnech nemoci. Stát by jim za to snížil platbu odvodů. Tím by měli být zaměstnavatelé motivováni, aby ve svých firmách přiměli své zaměstnance lépe pečovat o své zdraví a nezneužívat nemocenské. Až praxe však ukáže, nakolik by se tento systém osvědčil. Lze si představit, že v některých případech budou zaměstnavatelé nutit zaměstnance pracovat a nemoc pokud to jen trochu půjde ignorovat.

V této souvislosti proti sobě stojí v obecné rovině dva zásadní problémy. Na jedné straně zneužívání nemocenské, na straně druhé potřeba chránit zdraví. V podmínkách České republiky pak tento rozpor zvlášť vyniká. Stačí nahlédnout do statistik. Podle nich občané České republiky marodili dosud výrazně více, než byl obvyklý evropský průměr. Po přijetí dnes už Ústavním soudem zrušeného zákona kleslo čerpání nemocenské, především té krátkodobé, zhruba o dvacet procent.

Samozřejmě nevyplácení nemocenské v prvních třech dnech může být považováno za nespravedlivé, protože se dotýkalo i lidí, kteří byli nemocní tak říkajíc regulérně. Zároveň pokles nemocnosti mohl být částečně způsoben i tím, že se lidem vyplatilo spíš si vzít dovolenou, než být oficiálně marod. Navíc některé firmy umožňují svým zaměstnancům se dva tři dny léčit doma a přitom jim běží normální plat. Zaměstnavatelé se tím například brání šíření chřipkové epidemie ve firmě a podobně.

Přesto je velmi pravděpodobné, že někteří lidé už nepoužívali nemocenskou jako vítané volno na zařízení si některých nezbytných záležitostí spojených například s provozem domácnosti. Navíc nevyplácení příslušných dávek na začátku nemoci funguje ve zhruba dvanácti členských zemích Evropské unie, takže se nejedná o nějakou českou specialitu. Ústavní soud však rozhodl, že nevyplácení nemocenské hned od začátku je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

Lze očekávat, že přibude lidí, kteří se hodí marod, aby si mohli zařídit osobní věci. Zkrátka se celý systém posune zpět. Což není dobré. Problém je v tom, že většina ústavních soudců si myslí, že je to lepší, než nevyplácet v prvních třech dnech nemocenské dávky, což se musí respektovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .