Německo 15 let po znovusjednocení

Politici podle něj v minulosti často slibovali věci, které z ekonomických, finančních a demografických důvodů nemohli splnit. A to vedlo nutně ke zklamání. "Politika si musí upřímností, tvrdošíjností a spravedlností u lidí získat novou důvěru," uvedlí Horst Köhler. Spolkový prezident zároveň dodal, že Němci rozhodně mají důvod radovat se z toho, čeho bylo od 3.října 1990 dosaženo. Nelze ale podle něj zapomínat na problémy, jakými jsou nezaměstnanost, zadlužené veřejné rozpočty a stárnutí populace, které trápí zejména východní spolkové země.

Místopředseda frakce CDU/CSU v německém parlamentu Wolfgang Schäuble, v reakci na Köhlerova slova upozornil na to, že dnešní problémy jsou větší, než před 15 lety mohl předvídat kabinet tehdejšího kancléře Helmuta Kohla. Podle Schäubleho, který se ve vládě "kancléře sjednotitele" jako ministr vnitra výrazně podílel na smlouvě o sjednocení, je také velká část dnešních problémů způsobena spíše globalizací než znovusjednocením Německa.

"Důsledky rozdělení jsou v některých oblastech už překonány," v jiných jsou naopak ještě patrné, uvedl k tomuto tématu o víkendu současný sociálně demokratický kancléř Gerhard Schröder. A novým spolkovým zemím slíbil i nadále podporu. Kandidátka CDU na kancléřský post Angela Merkelová, která sama vyrůstala v NDR, označila obnovu nových spolkových zemí "bezpříkladným aktem národní solidarity". Východní Němci podle ní mohou být hrdí na to, čeho za posledních 15 let dosáhli.

Jaká je ale skutečnost? Nejpozději od loňského jara, kdy se německý týdeník Der Spiegel na své titulní stránce provokativně zeptal: "1250 miliard eur - k čemu?", Německo diskutuje o efektivnosti procesu zvaného "Aufbau Ost". V jeho průběhu došlo v uplynulých letech k transferu stovek miliard eur ze západního do východního Německa. Tyto prostředky plynuly na budování infrastruktury, do zvláštních programů na podporu ekonomiky, stejně jako na sociální dávky. Tato pomoc má pokračovat až do roku 2019.

Navzdory tomu však nadále pokračuje masový odliv obyvatel východního Německa směrem na západ. Od roku 1990 přišly nové spolkové země o téměř 9 procent svého obyvatelstva. Průměrná nezaměstnanost se v této oblasti šplhá na zhruba 18 procent, zatímco na západě republiky se pohybuje kolem 10 procent. Ekonomická síla východního Německa dosahuje jen asi dvou třetin západoněmecké úrovně. O kvetoucích krajinách, které před 15 lety sliboval Helmut Kohl, jako by nebylo ani stopy.

Realita však není černobílá. I v nových spolkových zemích existují města, do kterých se stále častěji stěhují také západní Němci a kam přicházejí perspektivní investoři. A která se mohou chlubit nižší nezaměstnaností, než mnohá města ve strukturálně slabých regionech západního Německa. Řeč bývá v této souvislosti nejčastěji o Lipsku a Drážďanech. Jak ve svém posledním vydání uvádí týdeník Die Zeit, do nové konjunktury se probudil také tak zvaný chemický trojúhelník kolem východoněmeckého Bitterfeldu a konkurenceschopné je i ve srovnání se světem sasské "Silicon Saxony". A kdo chce na vlastní oči vidět rozmach, který zažívají některé části východního Německa, měl by podle německého listu přijet do východoněmecké Jeny, kam se kromě studentů stěhují také mladé rodiny a singles.

Hranice mezi východem a západem země přesto nadále existuje - přinejmenším v hlavách Němců. Podle průzkumu agentury Emnid si jen 53 procent Němců myslí, že se obyvatelé východní a západní části Spolkové republiky od znovusjednocení sblížili. Téměř čtvrtina Němců je naopak přesvědčena, že se "Ossis" a "Wessis" vzájemně odcizili. A jak zjistil institut Forsa, téměř každý třetí západní Němec nebyl od pádu berlínské zdi ve východním Německu. Návštěvu západních spolkových zemí oproti tomu neabsolvovala pouze 4 procenta východních Němců.