Němci píšou program české prosperity

O mnoho je proto zajímavější Německo, kde už mají volby za sebou. Politici si - obrazně řečeno - vyhrnuli rukávy a připravují cestu, jak se dostat z krize. Chtějí okamžitě měnit ekonomiku a společnost, aby obstála v budoucích letech.

Rozdíl proti tuzemských poměrům spočívá v kvalitě. Češi schvalují úsporný balíček, který se někdy nazývá záchrannou brzdou a činí některé nezbytné kroky, jak zabránit dopadům krize. Čili se snaží pouze o to, aby nějak přežili a v podtextu všech svých aktivit věří, že se dobré časy před krizí vrátí zpátky. Továrny budou zase vyrábět, exportovat své zboží a stát bude bohatnout z jejich daní.

Dokonce se investuje, což je aktivita, která míří někam do budoucnosti, ovšem Česko vidí budoucnost opět jen ve vzorné průmyslové a exportní zemi. Proto se dramaticky zvýšily výdaje na stavbu dálnic, přidává se na ekologické stavby a sněmovna také schválila vysoké dotace na opravy společných domů.

Už z prvních zpráv o debatách mezi stranami, které vyhrály německé volby, je zřejmé, že u sousedů jde o něco jiného. Křesťansko-demokratická unie s liberální stranou FDP dnes chystají vládní program, který nemá krizi jenom čelit, ale najít z ní východisko.

V tom je základní rozdíl, který vynikne, když se popíše, co tím německé strany vlastně myslí. Německo už nadále nemůže být zemí, jejíž růst je založen čistě na exportu. Vývoz totiž v příštích letech neporoste tak, aby Německo přivedl ke skutečnému oživení. Nic proti exportu, ale nový růst je třeba postavit na nových principech.

Liberálové v tom mají celkem jasno. Předně je třeba snížit daně, protože tak se posílí domácí poptávka. Dá se očekávat, že s tímto svým požadavkem ve vládě uspějí. Také CDU Angely Merkelové chce daně snížit, konkrétně takové, které dnes platí střední třída. Její daňové zatížení je totiž neúměrně velké a něco se s tím dělat musí. Proto se sníží dolní sazba daně příjmu, na níž občané vládní daňové úlevy pocítí nejvíc. Šéf FDP Guido Westerwelle trvá i na tom, že se musí omezit některé sociální dávky a také ochrana zaměstnanců na pracovním trhu. Zní to téměř děsivě a také proto je Westerwelle nazýván "žralokem", který přišel dát sociálnímu státu "ránu z milosti".

Ovšem právě pro takový postoj dostala FDP rekordní počet hlasů. Nejde přece o to, ubližovat těm, kdo se mají nejhůře, vysvětluje Westerwelle, není však možné v časech krize přerozdělovat těm, kdo si na dávky až příliš zvykli.

Německé poměry ukazují absurditu nadměrného přerozdělování nanejvýš jasně. Nejhůře byly krizí postiženy západní, tedy bohatší spolkové země, v čele s Badenskem-Württemberskem. Ovšem stále na tom byly dost dobře, aby se výdělky místních občanů přerozdělovaly zvláště do východního Německa. Přitom východ, kde se tolik nevyrábí, krize ani nemohla tolik postihnout. Země s větším ekonomickým propadem tedy dotovaly regiony, kde se poměry zase o tolik nezhoršily. Tažení za nižší daně a nižší přerozdělování tedy nemusí být chápáno jako pomoc bohatým, kteří nakonec pomoc ani nepotřebují. Může být návratem zdravého rozumu a otevřením prostoru pro ty, kdo se chtějí ve společnosti a v ekonomice uplatnit.

To jsou ovšem stále jen předpoklady. Další součástí programu FDP jsou vzdělanost a záruka občanských práv. Nezní to právě převratně, o tom mluví politici všude na světě. Ovšem právě v této chvíli mohou být zmíněné proklamace myšleny vážně jako cesta z krize.

Německo má stejně jako jiné evropské země přebytek vysokoškoláků, kteří ostatně také patří k voličům FDP. Musí pro ně objevit nové pracovní příležitosti, kde se uplatní jejich schopnosti. Nemohou stále jen nastupovat na střední manažerská místa velkých podniků, jak činili dosud. K tomu koneckonců není nějaké speciální vzdělání ani potřeba. Ani se tak nepozná, jestli se v té které škole vůbec něco naučili a jestli si tak škola zaslouží státní dotace, respektive budoucí školné.

Když říká Westerwelle s Merkelovou, že vytvoří nová pracovní místa, myslí tím právě místa pro vysoce kvalifikované vysokoškoláky. Nepochybně půjdou cestou kvalitních služeb a také nových technologií, zvláště v ekologii a farmacii.

Samozřejmě, teď půjde o konkrétní provedení a tak všichni s napětím čekají co německé strany do svého programu přesně zařadí. Nakonec záruka občanských práv je jen zdánlivě opatření, které se krize netýká. Pokud bude mít občan jistotu, že mu stát nebude bezdůvodně odebírat vydělané peníze, ani ho nebude zdržovat arogantní byrokracií, zlepší se tím motivace v hospodářském životě.

Pokud to vyjde a pokud budou mít němečtí politici dost odvahy, tak tím vznikne vzor pro široké evropské okolí. A nejdelší hranici má Německo s Českou republikou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .