Němci mají po krizi, v Česku zůstala

Češi si totiž více všímali údaje, který srovnává letošní druhé čtvrtletí se druhým čtvrtletím loňského roku. A tady byl propad skoro pět procent. Každý údaj říká něco jiného. Srovnání s předchozím čtvrtletím ukazuje, jestli ekonomika stále zpomaluje, srovnání se stejným obdobím minulého roku eviduje celkový pád během recese.

Nutno poznamenat, že pětiprocentní pád Česka není v Evropě ničím neobvyklým. Stejné ztráty zaznamenali Slováci, Nizozemci, dokonce o šest procent se zhoršili Britové, Italové a koneckonců také Němci, kteří na rozdíl od Čechů slaví.

Na krizová čísla jsme si už dávno zvykli, za pozornost však stojí otázka, proč Němci slaví a proč Češi jsou při stejném výsledku tak zasmušilí. Důvodem může být tradiční skepse Čechů a umělý optimismus obyvatel vyspělého západu.

O něčem takovém se stále mluví, ovšem i kdyby to bylo k pravda, k vysvětlení rozdílných reakcí to nestačí. Dosud se totiž oba národy chovaly zcela obráceně. Obavy z krize v Německu nastaly už někdy loni v létě, tedy v době, kdy se Češi považovali za bezpečný ostrov v moři světové ekonomiky.

Němci si už koncem minulého roku přiznali, že je možná čeká nejhorší ekonomický propad od založení spolkové republiky, možná až o pět procent.

Češi tehdy spekulovali o scénářích, že ekonomika nebude mít vůbec žádný růst. Současné reakce jsou tedy výsledkem dlouhodobějších postojů. Němci dlouhé měsíce se zděšením sledovali, jak se ekonomika propadá, teď čísla věští, že se propadat přestala. Vrací se optimismus, který je přehnaný, dá se to však chápat po temných časech samých Jobových zvěstí.

Češi si ovšem dlouhé měsíce prekérní situaci zakrývali. Typickým příkladem jsou zprávy o poklesu ekonomiky ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku. Analytici a novináři tehdy dokázali jásat nad tím, že ekonomika šla meziročně nahoru byť jen o 0,2 procenta. Mezitím proběhlo několik revizí, které zatím skončily u dvouprocentního poklesu.

Všichni si dobře pamatujeme, jak dlouho drželi analytici optimistické předpovědi. Jedním z důsledků je absurdní návrh rozpočtu, který počítá s příjmy od ekonomiky, která roste pětiprocentním tempem.

Němci jsou spíše zvyklí hledět kruté pravdě do tváře a to se jim tentokrát vyplatilo: mohou se radovat z prvních signálů zlepšení.

Češi se snažili zakrývat temné vyhlídky, aby zabránili panice, ovšem důsledkem je trvající deprese. Dosud totiž trvá trend z posledních dvanácti měsíců, podle kterého se všechny předpovědi a statistické zprávy trvale revidují směrem dolů.

Předposlední revizí byla předpověď České národní banky, podle níž ekonomika klesne za celý rok téměř o čtyři procenta. Ovšem údaje za druhé čtvrtletí jsou zase horší, protože teď už je skoro jisté, že letošní pád půjde přes čtyři procenta.

Nejde tedy o konkrétní čísla, ale o to, jakou reakci vyvolají. Jedno číslo Němce povzbudí a motivuje k další pilné práci, jak mají ve zvyku. Pro Čechy znamená stejné číslo důvod ke smutku a vzbuzuje očekávání dalších katastrof. Tak dlouho se utěšovali nepravdivými nadějemi na konec zimy, až přestanou věřit, že jaro vůbec může přijít.

V ekonomice bohužel platí pravidlo, že důležitou podmínkou zlepšení je pozitivní nálada na trzích. Není pochyb o tom, že ekonomická očekávání společnosti mají svůj politický rozměr. Česko i Německo stojí před volbami. Pro kancléřku Angelu Merkelovou a jejího ministra průmyslu Karla-Theodora zu Guttenberga jsou dobré pocity ekonomů příslibem do úspěšných voleb. Jejich předvolební příběh je jako z čítanky. Do Německa přišla vážná krize, ovšem stát zasáhl a nejhorší dopady odvrátil. Navíc se zdá, že vládní politika vedla k tomu, že se karta obrací a ekonomika opět roste. V Česku je pro politiky obtížné rozhodnout, jestli sázet na ekonomické zlepšení, anebo naopak na prohloubení krize. Ve skutečnosti se ovšem rozhodovat nemohou. ODS ani ČSSD nejsou ve vládě, nesou však důsledky svých předchozích činů. Právě občanští demokraté dlouho popírali riziko vážné krize. Proto se i dnes musí tvářit, že skutečná krize neexistuje, a pokud přece ano, tak už začala odeznívat.

Sociální demokraté také už nemají jinou možnost, než strašit, že se krize prohloubí a že společnost přes údolí slz převede pouze ten, kdo krizi nezpůsobil. K tomu je třeba dokázat, že ke krizi přispěla loňská ekonomická reforma pravicové vlády.

Předem nejde říct, která strategie může v Česku uspět. Zjednodušeně by se dalo říct, že pravici budou volit ti, kteří si nechtějí přiznat mimořádný, skoro katastrofický rozměr současné recese. Levice pak má šanci u těch, kteří se zděšením hledí na to, jak se životní podmínky zhoršují a nevidí světlo naděje.

Dalo by se říct: dokonale rozdělená společnost.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .