Němci diskutují o vědomostním testu pro udělování občanství

Tento návrh v uplynulých dnech vyvolal vlnu kritiky. Například Německý svaz učitelů tvrdí, že hesenský vědomostní test rozhodně nepatří ke všeobecnému vzdělání. Propadla by v něm údajně celá polovina německých školáků. Jako příliš těžký kritizoval test také známý literární kritik Marcel Reich-Ranicki. Za "dětinský a spíše směšný" označil zkoušku premiér Porýní-Falce za SPD Kurt Beck. Hesenský premiér a člen CDU Roland Koch oproti tomu oněch sto otázek hájí a je odhodlán je prosadit i přes kritiku ostatních spolkových zemí. Spor o vědomostní test totiž rozděluje nejen berlínskou velkou koalici SPD a CDU/CSU. Jednota nepanuje ani uvnitř sociálních demokratů.

Udělování občanství je v Německu primárně v kompetenci jednotlivých spolkových zemí. Stále více německých politiků proto žádá, aby byl vypracován jednotný systém, podle kterého by bylo udělováno občanství na celém území Spolkové republiky. Bavorský premiér Edmund Stoiber prosazuje pohovory s kandidáty o německé občanství po vzoru Spojených států. Braniborský ministr vnitra Jörg Schönbohm chce, aby žadatelé přísahali na německou ústavu. Současnou diskusi v úterý přivítala také spolková kancléřka Angela Merkelová. Kdo se podle ní chce stát německým občanem, musí se k této zemi vědomě přihlásit. A pokud má žadatel navíc prokázat pár znalostí o Německu, není to podle Merkelové přece až tak moc.

Německo bezpochyby je přistěhovaleckou zemí. V současnosti tady žije více než 7 milionů cizinců. To znamená, že téměř 9 procent zdejšího obyvatelstva nejsou němečtí občané. Od poloviny 50. do začátku 70.let totiž do Spolkové republiky přicházeli gastarbeiteři především z Itálie, Španělska, Portugalska, bývalé Jugoslávie a Turecka. Německé hospodářství tehdy nutně potřebovalo dodatečnou pracovní sílu - což se z dnešního pohledu, kdy v Německu více než 5 milionů lidí nemá práci, musí jevit jako zlaté časy. Mnozí z těchto gastarbeiterů ve Spolkové republice zůstali. A za nimi přicházely z vlasti jejich rodiny, případně tady tito lidé rodiny zakládali. Jak uvádí německé ministerstvo zahraničí, více než dvě třetiny dětí cizinců v Německu se tady narodily. A za určitých předpokladů mohou získat německé občanství. Od roku 1970 se vlastníky německého pasu staly více než 3 miliony cizinců.

V roce 2000 vstoupil v Německu v platnost nový zákon o státním občanství. Počet osob, které od té doby získaly občanství, však klesá. Podle statistiky pocházela v roce 2004 třetina úspěšných žadatelů o německý pas z Turecka, následovali Poláci a Íránci. Většina z nich dostala občanství na základě 8letého pobytu v Německu, časově neomezeného povolení k pobytu, beztrestnosti, dostatečné znalosti němčiny a přihlášení se k německé ústavě.

Podmínky, za kterých je udělováno občanství, se v rámci Evropské unie liší stát od státu. Například v Rakousku jsou otázky z vlastivědy nedílnou součástí procesu udělování občanství. Stejně tak v Holandsku, kde musejí žadatelé například vědět, jakého vyznání byl španělský král, na kterém Nizozemí vybojovalo nezávislost nebo na středověké podobizně rozeznat Viléma Oranžského.

Současná německá debata ukazuje, že Němci stále nemají jasno v tom, na čem vlastně zakládat svou národní identitu. I více než 60 let po konci druhé světové války si mnozí z nich nadále nejsou jisti, jestli mají být vůbec hrdí na to, že jsou Němci. Stejně tak panuje určitá bezradnost nad tím, co vlastně očekávat a žádat od cizinců - z nichž řada žije ve Spolkové republice v jakési paralelní společnosti. O tom se ostatně může přesvědčit každý, kdo se projde například berlínskou čtvrtí Kreuzbergem.