"Nemáme přitopit, abychom byli dříve hotovi?"

Přinejmenším v prostoru, který považuje za sféru svých jednoznačných bezpečnostních i dalších velmocenských zájmů a do nějž nejen Gruzie, ale celý Kavkaz už historicky patří.

Čeho ale bylo konkrétně dosaženo? Sarkozy, tentokrát s pány Barrosem a Solanou, byl včera v Moskvě během posledního měsíce již podruhé a pokoušel se s ruskými politiky dosáhnout především plnění šestibodového plánu, který pod jeho patronací krátce pro propuknutí rusko-gruzínské krize podepsali Michail Saakašvili a Dmitrij Medveděv. Zatím jasně neplněným bodem dohody je stažení ruských vojsk na pozice před 8. srpnem tohoto roku. K tomu se Rusko zatím nemá, ale podle západoevropského výkladu se ruský prezident při včerejším jednání zavázal, že tento požadavek bude do měsíce splněn. Co na to říct? Včera bylo 8. září, uvidíme 8. října. Kdyby se Medveděvův slib naplnil, byl by to velmi dobrý signál. Příliš pravděpodobné to ale není a v tuto chvíli bude bezesporu dobré počkat, co na to řekně ruská generalita, kupříkladu zástupce náčelníka generálního štábu generál Nogovicyn, který od vypuknutí krize Medveděvovy výroky s oblibou relativizuje...

Již citovaný list Izvestija se pozastavuje nad různočtením zmíněného šestibodového Sarkozyho plánu, jehož formulace se i podle těchto dnes velmi provládních novin jsou jasné a průzračné, a přesto jim prý každá ze stran rozumí trochu jinak. Není divu týž list se ve zprávě ze včerejších jednání o Medveděvově slibu vůbec nezmiňuje, zato akcentuje, že ruská strana si od Evropanů vyžádala záruky, že gruzínský ozbrojený útok na Jižní Osetii či Abcházii se nebude opakovat...

Ruské informování o podstatě rusko-evropského sporu je vůbec dosti problematické. Pod zprávou o jednání v letovisku Barvicha nedaleko Moskvy jsou totiž připojeny dva související materiály: V jednom z nich se uznale cituje výrok českého prezidenta Václava Klause, že "Rusko nelze považovat za padoucha" a že "není dobré mezi oběma stranami budovat novou bariéru". Ještě bizarněji a hned v Klausově sousedství pak zaznívá výrok jednoho bývalého islandského poslance, že evropské státy by nezávislost Abcházie a Jižní Oseti měly okamžitě uznat. Když tak neučiní, budou si podle pana exposlance počínat stejně jako kdysi Josif Stalin, který obě enklávy, které po říjnové revoluci získaly samostatnost, roku 1921 jednoduše začlenil do Gruzie. Způsob, jakým ruský tisk referuje o reflexi rusko-gruzínské krize na Západě, rozhodně běžnému Rusovi nepřináší možnost pochopit, co světu na ruském zásahu v Gruzii vadí.

Západní tisk, kupříkladu německý, naopak přináší celé spektrum názorů - od závěru, že Sarkozym reprezentovaný německý a francouzský vyvážený postoj, kladoucí důraz na kontinuální jednání s Moskvou skoro za každou cenu, až po postoj dnešního komentáře v Süddeutsche Zeitung. Jeho autor se domnívá, že Rusko je třeba naznačit, že se v současné Evropě nemůže chovat jako někdejší Bismarckovo Německo. Aby to ovšem starý kontinent mohl udělat, musí se nejdřív alespoň zčásti zbavit obrovské a neustále rostoucí energetické závislosti na Rusku. K čemuž je v tuto chvíli opravdu hodně daleko...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .