Někdo to rád hořké

Tvrdí to doktor Stephen Wooding, populační genetik ze Southwestern Medical Center v americkém Dallasu. Zkoumá, jaký vliv mají na vnímání hořké chuti rozdíly v genetické výbavě jednotlivých lidí. Citlivost receptorů na jazyku je ovlivněna několika geny, z nichž každý se v lidské populaci vyskytuje v různých formách. Jejich kombinace určuje, jak konkrétní člověk vnímá hořkou chuť.

Podle Woodinga sehrála vnímavost k hořké chuti důležitou roli v ochraně před jedovatými látkami. Mnohé rostliny totiž produkují hořké a zároveň jedovaté látky jako ochranu před býložravci. Odpor k hořké chuti tak pravděpodobně ochránil naše předky před otravou. Ale proč geny, které vnímavost k hořké chuti naopak tlumí, z populace už dávno nevymizely? Vysvětlení se zřejmě skrývá v protikladném selekčním tlaku, který naopak zvýhodňoval necitlivost k hořké chuti. Řada přírodních látek dodnes využívaných v medicíně má výrazně hořkou chuť - například chinin z kůry některých stromů, který chrání před malárií. Za určitých okolností proto mohlo být pro naše předky výhodné hořkou chuť ignorovat.