Nejvyšší vyznamenání dostal generál Peřina od prodavačky

František Peřina se narodil 8. dubna roku 1911 v Morkůvkách u Břeclavi. V roce 1929 šel sledovat letecké dny, kde se předváděl jako akrobat jeho jmenovec Peřina. František si v tu chvíli řekl: „Toto je můj budoucí job!“

Za pár let už sbíral medaile na zahraničních leteckých závodech. Vynikal jak v akrobacii, tak ve střelbě. Ze 100 výstřelů měl přesných 60, což bylo na tu dobu zcela výjimečné. Dva měsíce před začátkem války se oženil, vzal si dceru hospodského Annu Klimešovou. Dva dny po svatbě utekl přes hranice do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie. Když nacisté zaútočili na Francii, z Peřiny se během prvního týdne stal Francouzi milovaný hrdina: 10. května 1940 sestřelil 4 bombardéry, druhý den jednoho, další den dvě stříhačky a další dvě pravděpodobně.

Kariéra v RAF

Dne 3. června 1940 ho Němci sestřelili nad Remeší, když se pustil do křížku s šedesáti Messerschmitty. V neuvěřitelné situaci sestřelil ještě jednu nepřátelskou stíhačku. Sám byl raněn, ale během 14 dní se zotavil. Po dalších peripetiích se dostal do Anglie k 312. československé stíhací peruti RAF.

V Bitvě o Británii létal jen týden. Při posledním letu málem bolestí omdlel, dostal akutní zánět slepého střeva. Po operaci a zotavení létal jako doprovod bombardérů, povýšili ho na vyššího důstojníka RAF, stal se specialistou a instruktorem ve střelbě. Celkem měl na kontě 19 sestřelů, z toho 14 uznaných.

František Peřina za války|foto: Post Bellum

Šťastné shledání

Když se po válce vrátil do Československa, šťastně se shledal s manželkou Annou, kterou od roku 1943 nacisté věznili v koncentračním táboře Aichach. V roce 1949 mladí manželé prchli před jistým komunistickým vězněním do západního Německa. Ukradli malý sportovní letoun značky Sokol a v bouřce přeletěli hranice. Komunistická vojenská letadla kvůli počasí vůbec neodstartovala. Peřinovi žili v Kanadě a USA. Vrátili se v roce 1993. Oba zemřeli v roce 2006.

František Peřina, Moravák, milovník dobrého vína, letecké eso, špičkový akrobat, světoznámý vojenský stíhač se na konci svého života zaslouženě pyšnil generálskou hodností. Modrou leteckou uniformu, na které se obvykle houpalo osm francouzských válečných křížů, nejvyšší francouzské vyznamenání Řád čestné legie a Řád Bílého lva za vynikající bojovou činnost měl obvykle ve skříni svého malinkého panelákového bytu na kraji Prahy, kde žil se svojí ženou Annou.

Nejvyšší vyznamenání od prodavačky

Kdyby si připnul všechna svoje vyznamenání, nejspíš by cinkal jako sovětští generálové. Neměl to rád. Nejvíce si vážil francouzských medailí, ale ani ne tak proto, že by snad byly nějak význačnější než jiná jeho ocenění. Toho úplně nejvyššího se mu dostalo několik let před jeho smrtí a právě prostřednictvím těchto francouzských válečných křížů – nebylo uděleno prezidentem a ani se nedalo připnout na uniformu. Říkal, že se mu ho dostalo od jedné staré pařížské prodavačky.

Na stužce oněch francouzských křížů se totiž připíná i malá kovová větévka palmy. A ta má jednu ošklivou vlastnost: když si oblékáte kabát, lehce o ni zavadíte a palmička upadne a ztratí se. A tak když se devadesátiletý Peřina jednoho krásného dne ocitl v Paříži, chtěl si dokoupit palmičky do zásoby: „Přišel jsem do obchodu a poprosil asi sedmdesátiletou prodavačku, že chci osm palmiček. Divně a překvapeně se na mě podívala. Furt si mě prohlížela a pak řekla, že to si zaslouží jen čtyři letci: kapitán Accard, Mosley,Vašátko a já – Rinope. Víte, co to je za vyznamenání?! Po tolika letech mě znala,“ se slzami v očích vyprávěl František Peřina, bylo mu 92 let. V bytě mu neustále zvonil telefon, který obětavě zvedala jeho statečná Anna.

Generál František Peřina|foto: Post Bellum