Největší reforma daní začíná - nebo ne?

Čekalo se to od sociálních demokratů a komunistů, nikoho nepřekvapily ani výtky odborů. Stížností však bylo víc, vládě například vyrostl nepříjemný sok v poslanci Vlastimilu Tlustém. Jako významný politik Občanské demokratické strany trvá na předvolebních slibech, podle kterých se měly daně snížit o mnoho víc, než plánuje Topolánek a jeho ministr financí Miroslav Kalousek

Ze strany ekonomů je také slyšet spíše rozpačité hlasy. "Je to lepší než nic," připouští většina z nich, ale jinak připomínají, že snížení daní mohlo být větší a že daňový systém bude i v roce 2008 stejně složitý, jako je dnes.

Přesto je při pátku možné říct, pro vládu končí úspěšný týden. Reakce veřejnosti totiž mohla být mnohem horší.

Topolánkovi a jeho lidem se především podařilo veřejnosti vnutit svůj výklad reformy. Utajili hlavní reformní materiál, který v pondělí schválila vláda, a v úterý uspořádali velkolepou prezentaci některých reformních kroků mezi liberálními ekonomy. Dalo se předpokládat, že právě v takovém prostředí budou reformy přijaty nejlépe.

Přítomní podnikatelé a novináři se dozvěděli, že nastává velkolepá reforma, které změní poměry v republice k lepšímu. Všem rodinám se sníží daně z příjmu, také podniky budou daněmi mnohem méně zatěžovány, zruší se všechny zbytečné sociální dávky, aby se lidem vyplatilo pracovat. Prostě nastává to, na co jsme tak dlouho čekali. Tento výklad ovládl veřejnou debatu po celý zbytek týdne. Levicová kritika proti tomu příliš nezabrala a ani novináři či ekonomové se nezmohli k příliš velkému odporu. Vypočítat dopady daňových změn chvíli trvá a tak během prvních dnů platily výpočty vlády, která si vybírala pro sebe nejpříznivější příklady, a něco vůbec raději nezveřejnila. Pak už se všichni občané začali připravovat na velikonoce a debata utichla. Vláda tak přežila první kritické ataky a může se pustit dál do díla.

Jak byla tato vládní komunikace úspěšná, ukazuje právě bližší pohled na reformu. Pokud jde o příjmy občanů, většině z nich se v prvním roce reformy sníží. Na dani z příjmů sice vydělají všichni, ale mnozí jen pár stovek. Všichni však přijdou o několik tisíc na zvýšení dolní sazby daně z přidané hodnoty. A značná část rodin přijde o dětské přídavky. Všechny tyto nevýhody se soustřeďují na skupinu rodin s hrubými příjmy mezi 30 a 60 tisíci měsíčně. Týká se to i jednotlivců s polovičním platem. Do této kategorie patří většina rodin zaměstnanců, a protože je zřejmé, že na reformě spíše prodělají všichni důchodci, vyplývá z toho, že reforma větší části populace příjmy nezvýší, ale naopak sníží. O tom se však nemluví a když to někdo řekne, vypadá tak trochu jako levičácký kazisvět.

Pozitivní je nepochybně snižování daní podnikům, která postupně dojde k devatenácti procentům. Takovým tempem ovšem podnikové daně klesaly už za předchozích ministrů, například za sociálního demokrata Bohuslava Sobotky, a tak to žádný velký důvod k oslavám opět není. K tomu, aby bylo možné snižovat daně víc, musela by vláda více škrtat v sociálních výdajích, zvolila však opatrnou cestu. Nárůst, který prosadili populističtí poslanci těsně před loňskými volbami, nová vláda zmírnila jen minimálně.

Vysoké sociální výdaje, které reformu přežily, tak donutily vládu k tvrdým škrtům ve výdajích jednotlivých resortů. Přísnost nového ministra financí pocítí především výstavba dálnic, podpora kultury, výzkum a obrana. Připomeňme si tedy, jaký dojem se vláda pokusila vzbudit: "Všem rodinám se sníží daně, také podniky budou daněmi mnohem méně zatěžovány, zruší se všechny zbytečné sociální dávky, aby se lidem vyplatilo pracovat. Prostě nastává to, na co jsme tak dlouho čekali." Přesnější by bylo říci: "Většina rodin bude na daních odvádět víc, než dosud, podnikům se budou snižovat daně dosavadním tempem, sociální dávky budou o mnoho vyšší, než v roce 2005, a pracovat se vyplatí především lidem s platy nad osmdesát tisíc měsíčně. Poměry v daňové oblasti zůstanou zhruba stejné, jako byly předtím."

Vládní komunikace tedy byla úspěšná, když takovému výkladu zabránila. Možná byl tento manévr nutný, aby se prosadilo to, čemu říkají ekonomové "lepší než nic". Tedy nižší daně podnikům, stropy pojistného a přísnější režim nemocenské. A vlastně vůbec to nejdůležitější - uzdravit během tří let zadlužený rozpočet.

Není to příliš, ale vláda také nemá příliš silný mandát. Barevný cirkus předvádějící velkolepé reformy může být vhodným marketingovým doplňkem pro rozumnou, byť opatrnou finanční politiku. Ještě uvidíme, jestli se tento plán podaří uskutečnit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .