Nejstarší případ lepry

Lepru vyvolává bakterie Mycobacterium leprae. V první fázi nemoc postihne kůži a nervy, ale později se může rozšířit také na kosti, na kterých zanechává charakteristické změny. Zatím nejstarší kosterní důkaz o výskytu lepry pochází z Egypta kolem roku 200 př. n. l. Existují ale náznaky, že s malomocenstvím se lidé mohli setkat už daleko dříve. Posvátné hinduistické védy totiž obsahují zmínky o onemocnění s podobnými příznaky, které Indii postihlo na konci 2. tisíciletí př. n. l.

A jak se zdá, mají védy pravdu. Tým amerických a indických antropologů v ruinách harappské kultury v Rádžastánu objevil kostru asi třicetiletého muže, který byl pochován někdy v letech 2500 až 2000 př. n. l. V článku v PLoS ONE vědci popisují leprózní postižení žeber, obratlů a končetin, stejně jako obličejových kostí. Pro lepru je typický zejména úbytek nosní kosti. Možnost, že by tyto stopy zanechalo jiné onemocnění, například tuberkulóza nebo zánět kostí, vědci vylučují. Podle autorů studie je proto dost možné, že lepra se poprvé objevila už někdy ve třetím miléniu před naším letopočtem. Místem jejího původu může být podle výsledků genetických studií provedených v roce 2005 jak Indie, tak východní Afrika.