To nejsem já!

Následkem aktivit tamní policie jich bylo vyhnáno minimálně 10 000. Stovky jich byly během etnických čistek zraněny, nebo zabity.

Župljanina hledal haagský tribunál pro bývalou Jugoslávii od roku 1999. Už krátce po skončení bosenské války v roce 1995 se neukazoval na veřejnosti. Na rozdíl od Branislava Vukadina, nebo Dragana Vemiče. Pod těmito dvěma jmény se do včerejška na území Srbska a Bosny svobodně pohyboval. Policie mu už prý byla na stopě 2 měsíce, ale v dubnu se jej neúspěšně pokusila zatknout v jihosrbském městě Niš. Včera muže, který až do dnešního odpoledne odmítal přiznat svou skutečnou identitu zatkli v Pančevu v bytě jeho přítele Nikoly Tepiče. Všeobecně známé osobnosti už od dob federativní Jugoslávie, kterou reprezentoval v ragbyovém národním týmu. V době zatýkání doma nebyl, ale přijel na výzvu policie. Ačkoli měl k dispozici samopal a loveckou pušku, nekladl Župljanin při zatýkání žádný odpor.

"Znala jsem ho jako pana Branislav. Ve snu by mně nenapadlo, že je válečný zločinec, kterého hledá haagský tribunál," konstatovala manželka Nikoly Tepiče krátce po Župljaninově zatčení. "Říkali jsme mu prostě pane Branislave. Tvrdil, že před válkou obchodoval s palivem," dodal další ze sousedů. V tom zatčený nelhal. Jeho rodina vlastnila v Bosně benzínovou pumpu, kterou ale úřady uzavřely okamžitě po vydání haagského zatykače.

Proč se Župljanin snažil urputně tvrdit, že není čtvrtým nejhledanějším aktérem bosenské války? Musel jistě vědět, že na základě analýzy DNA bude do 24 hodin jeho identita potvrzena. Podobná aktivita ale není tak naivní jak by se na první pohled mohlo zdát. Tím, že do poslední chvíle tvrdil, že je pan Branislav Vukadin, přispívá do určité míry určitému mýtu, který kolem sebe hledané osoby vytvářejí. Je to mýtus o všeobecné podpoře a nepolapitelnosti, který do značné míry přijímá i veřejnost. V tomto smyslu mohlo vyznít i několikero zatčení generála Ratka Mladiče, i když se vždy později ukázalo, že je skutečnost imaginární a bývalého vojenského velitele bosensko srbské armády lapila pouze srbská média. Objevují se jako často v podobných případech i informace o existenci dvojníků hledaných osob. Jako v případě ne příliš demokraticky se chovajících paranoidních vůdců, kteří kolem sebe všude viděli své potenciální atentátníky. Stalin i Hitler měl každý dvojníků několik.

Ačkoli Župljaninovo zatčení ocenili jak Haagský tribunál, tak i Evropská unie, hovoří se stále jen o pozitivním, ale nedostatečném kroku. Srbsko není ani po včerejšku chápáno jako stát, který plně spolupracuje s mezinárodním soudem. Zásah srbské policie je podle diplomatů v Bruselu a Haagu krokem správným směrem. Nicméně může sloužit i jako důkaz, že srbské orgány ve skutečnosti mohou efektivně postupovat proti osobám, jejichž zadržení se zdá navenek nemožné. Proto se na adresu Srbska i nadále ozývá. Skutečně pozitivní klima nastane až v okamžiku, kdy budou Radovan Karadžič a Ratko Mladič v letadle mířícím z Bělehradu do Haagu. Zatčení bývalého vysoce postaveného bosensko srbského policisty Župljanina stále není pro tribunál v Haagu dostatečně pozitivní zprávou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .