Nejméně nezaměstnaných za deset let

To v Evropě nedokáže nikdo jiný, kromě Slovenska a tří baltských zemí. Už z výčtu úspěšných je zřejmé, že se jedná o nové členy unie, kteří těží ze svého vstupu. Vstup je možná hlavním, ale očividně není jediným důvodem, proč se daří tak dobře. Něco se ve společnosti mění a mimo jiné se to projevuje na růstu ekonomiky. O co však jde?

Skutečně dochází k nějakému přelomu, který signalizují i některá statistická data, například ta nejnovější o zaměstnanosti.

V Česku pracovalo ve druhém čtvrtletí letošního roku 4 miliony 917 tisíc lidí, nezaměstnaných bylo 367 tisíc. Taková data Česko zaznamenalo naposled v roce 1997, kdy se začalo propadat do recese. V nejhorších časech pracovalo jen 4 a půl milionu lidí a nezaměstnaných bylo skoro dvakrát tolik, tedy 600 tisíc. Přitom právě v posledním roce se situace dramaticky změnila k lepšímu.

Data o nezaměstnanosti jsou ze všech ekonomických údajů nejlepší. Evidence o lidech v práci i bez práce je nejrychlejší, navíc se při ní nelze splést, jako například při nějakých odhadech budoucího vývoje. Proto se jim dá věřit i v pasážích, kde hovoří o vývoji společnosti. Za pozornost například stojí údaj, že se příliš nezměnily obory, kde lidé pracují. Před deseti lety zhruba dvě pětiny lidí pracovaly v průmyslu a ve stavebnictví, dnes je to stejné. Rozdíl je však v tom, že zatímco v roce 1997 šlo o podniky zpravidla v českých rukou, které se potácely v začarovaných kruzích dluhů, dnes jde o německé, rakouské, americké, japonské, tchajwanské, nebo francouzské podniky, kde Češi jen pracují. Jak známo, jde hlavně o automobilové podniky, které také v posledním roce rostou nejrychleji.

Vysoký zůstává i podíl lidí ve stavebnictví. Jde ovšem zpravidla o velké stavební firmy kontrolované zpravidla rovněž zahraničním kapitálem. Zhruba stejný podíl zaměstnanců - něco přes polovinu - zůstal také v sektoru služeb. Jen se mění druhy služeb. I když to možná překvapuje, klesá počet lidí na úřadech, naopak přibývá těch, kdo obchodují s realitami a také zaměstnanců ve zdravotnictví. Tento vývoj je pozitivní, protože právě v těchto oborech zaostává česká zaměstnanost za evropskou.

Pochopitelně klesá podíl lidí v zemědělství, ale nejde o velká čísla, navíc se i zde blížíme vyspělé Evropě.

Zjednodušené řečeno, česká ekonomika prošla desetiletou transformací, kdy se změnil průmysl i služby a stojí teď na před startem dalšího desetiletí v mnohem lepší kondici.

Dosud se Češi nepřiblížili Evropě v jednom parametru. Příliš lidí pracuje v průmyslu, zatímco na západě už je dávno mnohem víc zaměstnanců ve službách. Přiblížit se západním poměrům bude napříště úkolem České republiky. Dosud nemohla překročit transformační krok, ten se však právě chýlí ke konci.

Nakonec nepůjde o to, rušit průmyslové podniky a nahrazovat je kancelářemi vědců, obchodníků a designerů. Průmysl musí postupně zvýšit svou efektivitu, aby na vyšší výkon stačilo méně lidí. Splnit takový úkol už se Česko může odvážit, což nešlo při nedokončené transformaci před deseti lety.

Data statistického úřadu ukazují, že Česko může na nové úkoly hledět s optimismem. Na pracovním trhu přibývá stále víc vzdělaných lidí, kteří mohou nabídnout pracovní sílu náročnější výrobě či do sektoru moderních služeb.

Pro přehled to můžeme říct ještě jednou. Česko je dnes zemí, kde se vyrábí hodně aut a kde se hodně investuje do dálnic případně do stavby rodinných domů. Nálada v zemi, kde vznikají stále nové domy a továrny tak připomíná atmosféru raného kapitalismu. Lidé si stěžují na těžkou práci, v zásadě však vládne nadšení z růstu ekonomiky. Zasloužila se o to paradoxně sociálnědemokratická vláda, která svými investičními pobídkami umožnila vznik zcela novému průmyslovému sektoru. Teď jde o to, aby veřejná politika dělala něco navíc. Aby poučila občany, že teď půjde mnohem víc o služby, že bude třeba mnohem víc kvalitních ekonomů, právníků, učitelů, expertů přes biotechnologie či počítačový software.

Spolu s tím se mohou rozvíjet služby, které Čechům zajistí příjemnější život, než který vedou dosud. Kdo navštívil Rakousko, Německo, nebo třeba Francii, ten ví, o čem je řeč. Co se tam všechno dá podnikat ve volném čase je u nás nemyslitelné, počínaje příležitostí sportovat, přes veřejnou dopravu až ke kvalitě kaváren a restaurací. Je jasné, že politici občas zklamou a třeba ani tuto úlohu nesplní. Pak bude nutné počkat, až se přestane vyplácet výroba aut, případně až se zjistí, že žádné dálnice ani domy navíc nejsou potřeba. Pak se přejde na novou ekonomickou rychlost zcela automaticky, maximálně to bude o něco víc bolet.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .