Nejlepší reklamu nám dělala StB, říkají Plastici

Večírek pro připomenutí 40. výročí Prvního festivalu druhé kultury, Plastic People of the Universe
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Večírek pro připomenutí 40. výročí Prvního festivalu druhé kultury, Plastic People of the Universe

Byly doby, kdy kapela Plastic People of The Universe měla produkční agenturu a chystala se na profesionální dráhu. Jenže to jim komunisté zatrhli. Tím paradoxně hudebníky nasměrovali do undergroundu. Kulturní a politickou opozici si komunisté vytvořili sami.

V malé vesnici Postupice u Benešova před 40 lety vypukl První festival druhé kultury. Ten si Plastici uplynulý víkend zopakovali.

Sál postupické sokolovny se plní lidmi. Členové kapely sedí ve výčepu, popíjejí pivo. První na ráně je muž s vizáží starozákonního proroka. Fousatý sedmdesátník saxofonista Vratislav Brabenec: „Nostalgii nesnáším. Je to jeden z koncertů. Přicházejí sem lidi, kteří zestárli. To se nám taky podařilo, že jo.“

Na hudbu má svérázný pohled. „Muzika je sranda, když tam je náboj. S muzikou je to podobný jako se sexem. Někdy to je jenom tak, že člověk byl pozvaný, nebo já jsem pozval někoho. Někdy to vyjde. Kvůli tomu je docela dobré žít.“

Prostory sokolovny si nepamatuje. Místo hraní chodil k výčepu na rum. „Skoro jsem nevystoupil a spal jsem před bicíma. Pak jsem se vzchopil a hrál jsem v momentě, kde jsem hrát neměl. Takže mně domluvili, ať toho nechám.“

Večírek pro připomenutí 40. výročí Prvního festivalu druhé kultury, Plastic People of the Universe

Název První festival druhé kultury vymyslel básník Ivan Magor Jirous. Nejlepší propagaci skupině udělala nechtěně komunistická StB. „V Americe nám říkali: americký rockeři, reklamu, jakou vám udělala vaše Státní bezpečnost, to by nás stálo statisíce dolarů. A vy jste to měli zadarmo.“

Zatímco Vratislav Brabenec poklidně sedí za stolem, houslista Jiří Kabeš vysvětluje, jak se Plastici dostali do undergroundu. „Oni nás takhle zařadili. Chtěli jsme hrát svoji muziku ve své společnosti. My jsme na ty bolševiky kašlali, že jo.“ K mladým účastníkům koncertu dodává, že jde zřejmě o děti nebo vnuky původních diváků.

Na koncert do Postupic přišel i muž, bez kterého by festival v roce 1974 vůbec nevznikl. Arnošt Hanibal, který svojí svatbou maskoval celou akci. „Dnes začnou hrát a já začnu bulet. Mně je líto, že ta spontánnost už není a nikdy nebude. Že spousta lidí už tady není.“