Nejasná budoucnost Saddáma Husajna

Připomeňme, že Saddám byl nalezen v úkrytu, pro který je výstižnější lapidární označení díra v zemi, než podzemní skrýš. Odborníci se shodují, že způsob, jakým Saddám padl do rukou Spojenců, představuje definitivní tečku za obdobím, během kterého byl Husajn částí arabského světa vnímán jako hrdý vůdce schopný vzdorovat dokonce Spojeným státům. První ránu této pověsti zasadil letos na jaře rychlý pád iráckého režimu pod tíhou vojenské převahy spojeneckých jednotek. Druhou ranou byl Saddámův útěk z Bagdádu. Čas od času se objevující nahrávky, ve kterých Saddám vyzýval k odporu proti okupaci, byly vším jiným jen ne vizitkou statečného vůdce.

Ať už byl vztah jednotlivých států arabského světa a jeho obyvatel k Saddámovi jakýkoli, jeho dopadení vyvolalo v celé oblasti především velké překvapení, které místy hraničí s těžko skrývaným údivem. Například Jásir Arafat a další představitelé palestinské samosprávy se raději vyhnuli jakémukoli komentáři. Vedení radikálního palestinského hnutí Hamas naopak Saddámovo dopadení označilo za "urážku Arabů a Muslimů a chybu, za kterou Spojené státy draze zaplatí." Jako mnohokrát v minulosti při podobných příležitostech i tentokrát se rychle vyrojily teorie, zpochybňující oficiální verzi událostí. Podle jedné z těchto teorií měl být Saddám pod vlivem drog, jinak by prý nevypadal tak zanedbaně a nevzdal by se spojeneckým vojákům bez odporu. Podle jiné z teorií je krajně podezřelá doba, kdy k Saddámově dopadení došlo. Pokazuje se přitom na dvě události minulého týdne: Prvním je rozhodnutí Spojených států vyloučit z hlavních kontraktů na obnovu Iráku odpůrce silového řešení irácké krize. Za toto rozhodnutí se na vládu prezidenta Bushe se snesla vlna kritiky. Druhou událostí je oznámení o ustavení zvláštního tribunálu, který by měl soudit zločiny spáchané za vlády Saddáma Husajna.

Už teď lze tvrdit, že nezůstane jen u těchto teorií, a že se jistě objeví teorie další, na první pohled možná ještě svůdnější, avšak stejně nepodložené, jako ty, o kterých už byla řeč. Mnohem zajímavější otázkou je, jaký další osud bývalého iráckého vůdce čeká. Podle dosavadních informací Saddám není ochoten spolupracovat a tudíž neposkytuje informace, které by mohly vnést nové světlo do záležitostí, jako jsou zbrojní aktivity bývalého iráckého režimu. Vyplývá to z informací, které médím poskytl americký ministr obrany Donald Rumsfeld.

Šéf Pentagonu kromě toho prohlásil, že se Saddám Husajn se bude těšit právům, která válečným zajatcům zaručuje Ženevská konvence, i když, jak zdůraznil, Spojené státy Saddáma za válečného zajatce nepovažují. Zatím také není jasné, před jakým soudem se Saddám za své skutky bude zodpovídat. Prozatímní Irácká vládní rada zopakovala své dřívější stanovisko, že Saddám by měl být souzen před zvláštním iráckým tribunálem.

Před tímto tribunálem Saddámu Husajnovi teoreticky hrozí až trest smrti, což je jedna z kontroverzních otázek, které se v souvislosti s dalším osudem bývalého iráckého vůdce nejčastěji objevují. Další spornou otázkou jsou nároky, se kterými v pondělí vystoupil Írán. Teherán oznámil, že bude usilovat o to, aby Saddám byl souzen před mezinárodním tribunálem a to za zločiny spacháné během irácko-íránské války v 80-tých letech minulého století.

Vše co s dalším osudem bývalého iráckého vůdce souvisí bude bezesporu horkým politickým tématem. Signál v tomto směru vyslal právě Írán. Teherán totiž ve svém komuniké vyjádřil přesvědčení, že mezinárodní tribunál by měl rovněž vyšetřit, kdo Saddáma v minulosti pomohl vyzbrojit. Jde o vcelku průhlednou na narážka na roli, kterou ve vyzbrojování Saddámova Iráku v minulosti sehrály západní země, včetně Spojených států.