Nehoda

Kdyby téměř dvě stě kilogramů vážící srdce, které včera při dopolední mši proletělo podlahou zvonice, prasklo, podle tradice by to věštilo nějaké neštěstí. Ale nestalo se. Restaurátory čeká pouze úkol vyřešit technickou záhadu, proč nevydržel závěs, jehož mechanismus je identický se závěsy dvou ještě větších českých zvonů, než je čtyři století starý Kryštof. Kromě technické záhady je zde ovšem i záhada spirituální. Srdce sice nevydrželo v závěsu ani dvacet čtyři hodiny, ale to hlavní, co se od něj čekalo, učinilo. Utrhlo se až poté, co oznámilo vzkříšení Krista. Věřící, které na neděli velikonoční Kryštof svolal na mši, nalezli v kostele Boží hrob prázdný. Tím je v katolické liturgii řečeno, že Ježíš vstal z mrtvých a je mezi námi. Po upozornění na tento fakt se ovšem zvon v Rychnově odmlčel. Jakoby na znamení, že Bůh se rozhodl být přítomen tiše, pohybovat se mezi námi inkognito. Jako by odmítl reklamu, jež je falešnou alfou a omegou dneška, liturgií obchodních řetězců, ve kterých současníci nakupují věci, které nepotřebují, za peníze, které nemají.

Restaurátoři, kteří řeší problém funkčnosti závěsu srdce, nevědí, kde se stala chyba. Ta chyba je ale možná nakonec v srdci člověka, kterému reklama na volání Krista splynula s reklamou na mobilní operátory. Bůh není z reklamy povědomý produkt, který lze v hypermarketu přiložit do vozíku. Jako by nám z Rychnova vzkázal: "Hledejte mne ve svém utrženém srdci."