Nedozírné následky

Jediné, co snad lze té reakci vytknout, je to, že byla zbytečná. Neřekli nic, co bychom od nich při podobných příležitostech v minulosti desetkrát neslyšeli. Jestliže se atentáty podobají jako vejce vejci, soudí asi politikové, že na ně lze rutinně reagovat formulacemi, které již mají uložené v počítači. Stačí si je vytisknout jako minule a přečíst na kameru. A cíl oněch diplomatických zaklínadel? Předvedením zájmu, lítosti, šoku, rozhořčení a podobně zabránit tomu, aby se Izrael neodhodlal situaci razantně vyřešit jednou provždy.

Kritické jsou právě ty první hodiny, kdy ještě v televizi běží čerstvé záběry lidí s tvářemi zkřivenými bolestí. Jakmile se zraněným v nemocnici dostane ošetření a dobrovolníci posbírají na ulici roztrhaná těla, ty nejsilnější emoce opadnou. Zůstane tiché zoufalství pozůstalých a armáda obdrží nanejvýš pokyn zlikvidovat nějakou garáž, ve které Hamas připravuje další bomby. Diplomaté si s pocitem dobře odvedené práce vydechnou a utvrdí se ve víře, že i příště postačí odrecitovat osvědčené formulky. I slova jsou ovšem materiálem, který se postupně unavuje. Palestinští radikálové říkají Izraelcům jasně, že na uzemí, které obývají dva národy, je podle nich místo jenom pro jeden. Je otázkou času, kdy je Izraelci vezmou za slovo a dojde na ty nedozírné následky.