Nedostatek bezpečenosti

Takzvaná Velká džirga by podle afghánského prezidenta Hámida Karzáje měla být k jednáním o už existujícím návrhu ústavy svolána v prosinci tohoto roku. Volby konané v rámci vytyčeném touto ústavou by měly následovat někdy v průběhu příštího roku. Takže dva roky od pádu režimu hnutí Taliban je vše na dobré cestě? Ani zdaleka ne. Karzájova přechodná vláda je první, kdo na mezinárodní scéně upozorňuje na rizika, jež v sobě příští měsíce skrývají.

Afghánistán stále postrádá mnoho věcí. Nejvíce ze všech bezpečnost. Názorně to ilustruje nejen údaj o počtu obětí násilností, ale také to, proti komu jsou násilnosti namířeny. Jejich terčem nejsou pouze americké vojenské jednotky, ale i humanitární pracovníci a samotní obyvatelé Afghánistánu. Velké pobouření vyvolalo například nedávné vypálení čtyř škol pro dívky na severu a východě země. Varující obrázek stále velmi nestabilní země dokreslují zprávy ze severu Afgánistánu, které hovoří o střetech mezi ozbrojenými frakcemi Severního spojenectví, tedy uskupení, které pomohlo svrhnout režim Talibanu a je zastoupeno v Karzájově vládě.

Nejde o výrazně jiný vývoj, než jaký Afghánistán zažíval v uplynulých dvou letech. Rozhodně jiná je však intenzita, s jakou k nejrůznějším násilnostem dochází. Dá se usuzovat, že četnější incidenty - ať už jsou dílem bojovníků Talibanu a Al Kájdy, nebo projevem tradiční etnické rivality - mají co do činění právě s blížícím se schvalováním ústavy a následnými volbami. Přelomové body v posttalibanském životě Afghánistánu by zcela logicky měly způsobit i zvýšení pozornosti mezinárodního společenství a to opět v klíčové oblasti: zajištění bezpečnosti.

Pět a půl tisíce mužů Mezinárodních bezpečnostních sil pod velením NATO a v souladu s mandátem daným příslušnou rezolucí Rady bezpečnosti OSN zajišťuje bezpečnost metropole Kábulu a jejího bezprostředního okolí. Námitka, že je to málo, je stará dva roky. Stejně stará je neplodná diskuse o tom, že mandát těchto sil by měl být rozšířen. Možná ale, že z iniciativy Německa by nakonec přece jen mohlo být všechno jinak. S rozhodností ne nepodobnou té, která charakterizovala odpor německé diplomacie proti válce v Iráku, se teď Berlín angažuje ve prospěch zlepšení bezpečnostní situace v Afghánistánu.

Nejpozději do prosince, kdy vyprší stávající mandát mezinárodních sil, by si Německo přálo, aby Rada bezpečnosti schválila novou rezoluci rozšířující působení mezinárodních jednotek na osm nejdůležitějších afghánských měst. V nich by mohly působit kontingenty v počtu zhruba 250-ti až 400 mužů. Od rozšíření mezinárodních sil po území Afghánistánu a od vzájemně koordinované činnosti jednotlivých útvarů si Německo slibuje hmatatelné zlepšení bezpečnostní situace v zemi. K ní je ostatně připraveno přispět vysláním dalších jednotek, jež by se připojily k německým vojákům, kteří už v Afghánistánu působí.

Případné rozšíření mezinárodních jednotek a jejich mandátu samozřejně není všelék, který by dokázal všechny bezpečnostní problémy Afghánistánu vyřešit. Jde však o rychle proveditelný a citelný příspěvek mezinárodního společenství ke stabilizaci Afghánistánu a to v období, které může budoucnost této země na dlouhá leta ovlivnit. Teprve příští týdny ale ukáží, zda logika německého návrhu přesvědčí klíčové členy Rady bezpečnosti. Měla by - jde o totiž o nanejvýš žádoucí investici, která se mnohonásobně vyplatí.