Nečekaně jasné vítězství

Opoziční předák a bývalý prezidentský kandidát Levan Gačečiladze už před volebním dnem prohlásil, že pokud Saakašviliho blok výsledky voleb zmanipuluje, vyjde do ulic "celá Gruzie". Jakmile proto byly vyhlášeny exit pooly neboli výsledky průzkumu mezi občany, vycházejícími z volebních místností, prezidentovi odpůrci se opravdu pokusili dostat lidí do ulic. Místo slibovaných desetitisíců jich však v Tbilisi na demonstraci přišlo jen jeden až dva tisíce. Gačečiladze přitom tvrdil, že podle propočtů jeho odborníků ve volbách zvítězila právě Sjednocená opozice, kdežto prezidentský blok prý získal jen 31 procent hlasů.

Můžeme se samozřejmě jen domýšlet, proč opozice dosáhla výsledku tak špatného. Není vyloučeno, že je to výsledek vyloženě negativistické předvolební kampaně. Proprezidentský blok naopak vsadil na heslo Činy místo žvanění a Michail Saakašvili v řadě televizních projevů, pronesených během jara, zdůrazňoval, jakých úspěchů země pod jeho vedením a za vlády Jednotného národního hnutí dosáhla. Opoziční námitky, že "koalice jen využila prezidentovy autority, protože sama žádnou autoritu nemá", znějí tak trochu jako kyselé hrozny: ve volbách je rozhodující výsledek, nikoli taktika, jíž ho bylo dosaženo. Saakašvili samozřejmě už ani zdaleka není tak populární jako na přelomu let 2003-2004, kdy se stal vítězem a ztělesněním gruzínské revoluce růží, která po dlouhých letech smetla postsovětského veterána Eduarda Ševardnadzeho. Jak se ale zdá, na protivníky, které v zemi má, to alespoň zatím bohatě stačí.

Protiprezidenští politici určitě také pocítili velkou ztrátu, kterou jim způsobila nedávná nečekaná smrt gruzínského exilového oligarchy Badriho Patarkacišviliho, jehož bohatých finančních injekcí se jim určitě nedostávalo v závěru předvolební kampaně. Jak se ale zdá, ani jeho peníze by k vítězství nepomohly.

Ať už je ale výsledek těchto voleb jakýkoli, Gruzii to rozhodně nezbaví jejích největších starostí. Problémem vskutku kardinálním je faktické odtržení dvou rusifikovaných separatistických enkláv - Abcházie a Jižní Osetie. Tam krátce po vyhlášení kosovské nezávislosti Moskva posílila své mírotvorné sbory ze dvou na tři tisíce mužů a navíc odvolala i hospodářské sankce. Na obou územích platí ruská měna a jejich obyvatelé mají také ruské občanství. Čerstvé prohlášení Michaila Saakašviliho, že do konce jeho druhého prezidentského období, tedy do roku 2013 bude celá Gruzie opět jednotná a že této jednoty bude dosaženo výlučně nenásilnými prostředky, zní tedy na pozadí těchto faktu hodně nerealisticky.

Problémy určitě budou i s prozápadní orientací Gruzie, na niž v těchto parlamentních volbách přísahala jak vládní formace, tak opozice. První studenou sprchu dostali Gruzíni v Bukurešti, kdy se slibovaného zahájení přístupových jednání o příštím členství nedočkali. Nyní tedy musejí spoléhat na prosinec, kdy by celý problém měl v Severoatlantické alianci přijít na přetřes znovu. Protože v Bruselu se ale stále pozorněji zaposlouchávají do námitek z Moskvy, je málo pravděpodobné, že by se na dnešním vratkém postavení této zakavkazské země mezi Ruskem a Západem něco podstatněji změnilo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .