Nečekaná obnova izraelsko-palestinských jednání

Najednou je však samospráva k jednání ochotná, přestože Netanjahu požadavek nesplnil. Vyhlásil sice v listopadu desetiměsíční moratorium na výstavbu na Západním břehu, ale východní Jeruzalém do něj zahrnout odmítá. Prohlášení předsedy samosprávy Mahmúda Abbáse z minulého týdne, že je k jednání ochoten, proto všechny překvapilo, stejně jako víkendové schválení Arabské ligy, kterým Abbás obnovu rozhovorů podmiňoval.

Jednání budou nepřímá za prostřednictví amerického zmocněnce pro Blízký východ George Mitchella, který bude pendlovat mezi Jeruzalémem a Ramalláhem v naději, že Palestince přiměje k rozhovorům přímým. Situace tak dospěla do bodu, kde byla před sedmi týdny; Američané tehdy oznámili zahájení nepřímých jednání v době návštěvy amerického viceprezidenta Joe Bidena v Izraeli, ale izraelské ministerstvo vnitra zrovna nešťastně potvrdilo výstavbu nových bytů ve východním Jeruzalémě a Palestinci rozhovory odřekli.

Co je přimělo k ochotě nyní, je stále nejasné. Uražený Obama Netanjahua vyzval ke splnění řady podmínek, včetně zmrazení výstavby ve východním Jeruzalémě, ale to Netanjahu odmítl. Souhlasil ale s mnoha dalšími, například že bude jednat o nejzásadnějších problémech, jako jsou hranice budoucího palestinského státu, návrat palestinských uprchlíků, status Jeruzaléma nebo bezpečnost, což dříve odmítal s tím, že tyto záležitosti je třeba řešit výlučně při přímých jednáních. Podle neoficiálních informací také souhlasí s propuštěním některých palestinských vězňů, a zvažuje dokonce předání částí Západního břehu samosprávě, včetně městečka Abú Dís, což by byl kvůli jeho těsnému sousedství u Jeruzaléma velký ústupek. Zmrazení výstavby ve východním Jeruzalémě to ale není.

Přesto Abbás s nepřímým jednáním souhlasil. Samospráva naznačila, že Bílý dům jí poskytl dopis se zárukami, že Izrael ve východním Jeruzalémě stavět nebude. Netanjahu ani Američané to nepotvrdili, i když izraelská média tvrdí, že neoficiálně výstavba skutečně nepokračuje. Obama také údajně samosprávě slíbil, že „zabrání jakýmkoli izraelským provokacím“ – ať už to znamená cokoli. Hlavní palestinský vyjednavač Saíb Irikát zdůraznil, že kdyby Izrael na sporných územích postavil jediný dům, Palestinci z jednání opět odstoupí.
Obě strany jsou k výsledkům jednání velmi skeptické. K průlomu je třeba, aby Palestinci přestali trvat na návratu čtyř milionů uprchlíků na území Izraele a uznali jej za stát Židů, jak požaduje izraelská vláda, ale nikdo nevěří, že je Mahmúd Abbás k tak historickému rozhodnutí připraven. Netanjahuův kabinet zase není ochoten rozdělit Jeruzalém na dvě hlavní města ani se stáhnout z většiny Západního břehu, jak požadují Palestinci. A to jsou jen některé ze sporných otázek. Další nezanedbatelný problém představuje fakt, že samospráva neovládá pásmo Gazy. Všechno nasvědčuje tomu, že Palestinci opět doufají v Obamův tlak na Izrael; budou dál trvat na svých nekompromisních požadavcích, a když bude Netanjahu odmítat některý splnit, Američané ho k tomu donutí, a když nedonutí, Palestinci prohlásí, že jednání zkrachovala kvůli Izraeli. Abbásův mluvčí Nabíl Abú Rudajná dokonce otevřeně řekl, že Palestinci vlastně jednat nepotřebují.
Izrael chce jednat mimo jiné i proto, aby nezavdal důvod k novým palestinským násilnostem. Obává se také, že by se samospráva mohla obrátit na Radu bezpečnosti OSN s žádostí o stanovení hranic neexistujícího palestinského státu, jak v únoru navrhl Saíb Irikát; i když by takové rozhodnutí nemělo mezinárodní právní platnost, Izraeli by i neoficiální uznání státu s hranicemi z roku 1967 zkomplikovalo budoucí vyjednávání.

Obama si jednání vynucuje proto, že chce Netanjahuovi vnutit řešení, které vyhovuje jeho širším strategickým zájmům, ale které Izrael nikdy nemůže přijmout, protože by ohrozilo jeho samotnou existenci. Ani izraelská vláda, ani Palestinci si od nepřímých jednání nic neslibují a předpokládají, že zkrachují. Očekávání jsou tak minimální, že i sebemenší pokrok by byl obrovský úspěch.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.