Nebezpečné hrátky kolem radaru

Načasování těchto dvou událostí pochopitelně vyvolává dohady o tom, zda Wolfův náhlý odchod byl motivován tím, aby koalice snáz zabránila konání mimořádné schůze a aby v budoucnosti lehčeji prosadila smlouvy o radaru.

Vzhledem k tomu, že Wolf nepatřil k zapřísáhlým odpůrcům protiraketového systému Spojených států, nelze se vzniklým spekulacím příliš divit. Ať už jsou pravdivé, nebo nikoli, je naprosto nepřijatelné jakým způsobem politici od začátku nakládají s takovýmto problémem. Otázky národní i mezinárodní bezpečnosti jsou totiž natolik důležité, že by neměly být politizovány. A už vůbec by si zodpovědní politici neměli pohrávat s myšlenkou zásadně měnit mezinárodní bezpečnostní dohody v případě střídání vládních garnitur. Z tohoto úhlu pohledu by se mohlo zdát, že Česká republika nemá příliš mnoho státnicky uvažujících politiků. Alespoň v konfrontaci s tím, jakým způsobem od začátku zacházejí s problémem případného umístění radaru protiraketové obrany Spojených států na území České republiky. Ostatně pokus opozice o svolání mimořádné schůze sněmovny a naopak snaha vládní koalice o tomto problému příliš nediskutovat jsou názornou ilustrací, jak si čeští politici představují důstojnou debatu o radaru.

Je až s podivem, že s takovýmto přístupem jsou vůbec považováni za seriózní partnery a že se Česká republika objevuje v nějakých plánech, které mají mezinárodní přesah a které mohou ovlivnit bezpečnostní situaci přinejmenším na starém kontinentu. Buďto Spojené státy podceňují rizika, která ze strany amatérsky se chovajících českých politiků hrozí, nebo zmiňovaný radar nepatří k zásadním mezinárodně bezpečnostním prvkům a jde více o byznys a politiku, než o bezpečnost.

I přesto je zřejmé, že se jednání o vybudování radaru už dostalo do takové fáze, kdy ho lze jen těžko zabrzdit. Navzdory tomu by se měla i nadále vést odborná diskuse o tom, zda protiraketová základna je skutečně prostředkem chránícím členské země aliance. Navíc vláda dluží veřejnosti srozumitelné vysvětlení, za jakých podmínek by základna případně byla na území České republiky umístěna, jak by se dotkla běžného života občanů, jaký vliv by její umístění mělo na životní prostředí.

To vše by bylo daleko prospěšnější než politické půtky, které se radarem zaštiťují a které mají sloužit k úplně jiným účelům. V době, kdy opozice vyhlašuje nulovou toleranci vládě, kdy je koalice podezřívána z přetahování poslanců a kdy se blíží krajské volby lze bohužel těžko očekávat, že se diskuse o případné protiraketové základně přesune do racionální roviny. Přitom je dobré připomenout, že s myšlenkou vybudovat část systému protiraketové obrany na území České republiky si Američané pohrávali už v době, kdy u moci byla sociálně demokratická vláda pod vedením Vladimíra Špidly. Jeho kabinet takovýto nápad nezavrhl. Očekávalo by se proto, že sociální demokraté budou schopni s demokraty občanskými spolupracovat a garantovat, že v případě výměny vládní garnitury budou dosažené dohody se Spojenými státy platit.

V atmosféře značně rozjitřené volbami do Poslanecké sněmovny v létě roku 2006 však politici odhodili zábrany a bezpečnostní problém použili jako vhodnou munici do tuzemského vnitropolitického boje. Odchod poslanec Wolfa z klubu sociální demokracie pak situaci spíše vyostřuje než zklidňuje. Bylo by vskutku nešťastné, kdyby o tak zásadním problému, jakým je radar, nerozhodla síla argumentů a případně potřeba dodržet závazky vyplývající z členství v NATO, ale zákulisní vydírání a hrátky mající posílit vliv určitých lidí na českou politiku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .