Nebezpečné děti

Vzkaz zákonodárců delikventní mládeži je jasný: "Už ve čtrnácti dobře víte, co se smí a co ne, a na imunitu z titulu věku můžete zapomenout." Zda toto opatření proti nebezpečným dětem učiní bezpečnější společnost, ale jisté není. Existuje obava, že z mladých zločinců vychová vězení doživotní recidivisty. Trestání čtrnáctiletých, jakkoli spravedlivé, je podle některých psychologů vlastně rezignací na snahu o jejich převýchovu. Místo ní se jim totiž v base dostane kurzů špatného chování a osvojí si praktické dovednosti, potřebné pro kriminální kariéru. Přitom právě dneškem vstupuje v platnost novela zákona o ústavní výchově, která umožňuje vznik zvláštních zařízení pro dětské násilníky.

Konstatovat, že dnešní děti ve čtrnácti mohou být nejen chytré, ale i vychytralé, nevyžaduje velký pozorovací talent. Pravdu má poslanec Jan Kasal, že to platí už pro děti třináctileté. Snížení trestní odpovědnosti je ovšem spíše reakcí na důsledky, než krokem k odstranění jejich příčin. Budoucnost nejspíše ukáže, že poslanci vylili z vaničky se špinavou vodou i dítě, přičemž v daném případě ani nejde o metaforu. Ve snaze udělat pořádek s nebezpečnými dětmi byli zákonodárci vedeni správnou intuicí, když z pětadvaceti let na třicet zvýšili horní hranici trestu pro dospělé vrahy a vyřešili tak problém, jak se říká, z jedné vody na čisto. Není žádné pochybnosti o tom, že každému vrahovi bylo kdysi čtrnáct.