Názorové neshody poznamenaly samit Evropské unie a Ruska

Podle jejího názoru má taková schůzka smysl, i kdyby nepřinesla žádné konkrétní výsledky, protože umožňuje hluboké vzájemné názorové rozdíly alespoň důkladně prohovořit.

Na rozdíl od předchozích podobných setkání politiků se předem nepřipravovala ani žádná společná závěrečná deklarace, ale to jistě neznamená, že by nebylo o čem jednat. Naopak, pozorovatelé vypočítávají celou řadu otázek a problémů, které by měly přijít na přetřes.

Především je to současný postoj Ruska vůči Kosovu a jeho eventuální budoucí nezávislosti na Srbsku, jak ji navrhuje už prakticky celé mezinárodní společenství v čele s Evropskou unií a Spojenými státy. Rusko se zásadně staví proti tomuto návrhu a hrozí, že jej bude vetovat v Radě bezpečnosti OSN. Odůvodňuje to obavou o bezpečnost kosovských Srbů, a současně tvrdí, že nepodpoří žádný návrh, s nímž nebude také souhlasit vláda v Bělehradě. To však de fakto neumožňuje nalézt řešení, přijatelé pro albánskou většinu kosovských obyvatel.

Dalším potenciálně sporným bodem je členství Ruska ve Světové obchodni organizaci. Ačkoli EU patřila mezi první, kdo s členstvím Ruska v této instituci souhlasili, nyní se zdá, že svůj předchozí souhlas stáhne. Důvodem je skutečnost, že Rusko dosud nesplnilo své dávné sliby, napr. že zruší dovozní cla na řadu výrobků, přestane vybírat vysoké poplatky za mezinárodní železniční dopravu a že také zajistí řádnou ochranu autorských práv. Nejnověji se tento spor vyhrotil ruským zákazem dovozu polského masa, údajně kvůli hygieně, ve skutečnosti však hlavně z politických důvodů.

Asi nejcitlivějším a výhledově nejhorším problémem mezi Evropou a Ruskem je samozřejmě energetika. Jak víme, nejen celá východní a střední, ale už i západní Evropa je na dodávkách ruské ropy a zemního plynu do značné míry závislá a je proto mimořádně citlivá na jakékoli narušení jejich plynulosti, ať už z jakýchkoli důvodů. Rozhodně by Evropa nechtěla jednou zažít to, co jsme v minulých letech viděli ve vztazích Ruska s Ukrajinou, Litvou a Gruzií. Západoevropské země chtějí jasné záruky, že obchodní smlouvy budou dodrženy a odmítají jakékoli pokusy Moskvy využívat slíbené dodávky energie jako prostředek jakéhosi donucování v otázkách zahraniční politiky.

Loni v červenci například Moskva zastavila dodávky ropy do Litvy, když litevskou rafinerii koupila jedna polská společnost a nikoli její ruský konkurent. A velký spor se vede též o ropovod do Evropy z oblasti Kaspického moře, který původně chtěla vybudovat EU právě jako ochranu proti ruské hegemonii, ale Moskva tomu nyní zřejmě chce zabránit.

V neposlední řadě se na přetřes v Samaře dostalo současné napětí mezi Ruskem a Estonskem, kvůli nedávnému odstranění památníku padlým vojáků Rudé armády a s tím souvisejícími násilnými incidenty. Podle agenturních zpráv předseda Evropské komise José Manuel Barroso řekl ruskému prezidentovi Putinovi, že jakékoli problémy jednotlivé členské země EU s Ruskem se považují za problémy společné a že EU bude tyto záležitosti posuzovat na základě vzájmené solidarity. To ani nemusíme vykládat jako narážku na stále obtížné vztahy Ruska s jeho východními sousedy, zejména třeba s Estonskem a Polskem. Barroso totiž přímo dodal: "Polský problém je evropský problém a litevské a estonské problémy jsou také evropskými problémy."

Trvalým zdrojem sporů mezi Evropou a Ruskem jsou samozřejmě nadále i lidská práva. Není náhodou, že ruská policie zadržela v pátek ráno na moskevském letišti známé kritiky prezidenta Putina, zejména předsedu opoziční platformy Jiné Rusko, bývalého šachového velmistra Garriho Kasparova a zabránila jim tak v odletu do Samary, kde chtěli uspořádat protestní demonstraci. Naštěstí se jich ale pak osobně zastala německá kancléřka Angela Merkelová a sdělila přímo Putinovi své znepokojení na takovým postupem. Na tiskové konferenci po jednání s ruskými činiteli v Samaře vyslovila Merkelová přání, aby "ti, kdo chtěli demonstrovat, měli možnost bez překážek vyjádřit svůj názor".

Vladimír Putin pochopitelně popírá, že by v Rusku nějak omezoval demokracii a zůstává ve své zemi velmi populární. Západní státníci ale mají své zdroje informací a je dobře, že mu občas dají jasně najevo, co si myslí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .