Návrh novely Ústavy

S poslední změnou asi příliš problémů nebude. Kraje hospodaří v podstatě se státními prostředky, protože je dostávají formou daní, schváleným parlamentem. Je pouze logické, že by jejich hospodaření měl kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad, jak se děje se všemi státními institucemi, hospodařícími s veřejnými prostředky.

Druhé dvě změny budou více problematické. Přímá volba prezidenta byla sice odsouhlasena napříč politickým spektrem, avšak je třeba se pídit po tom, proč vlastně. Především proto, že přímou volbu prezidenta si přeje valná většina občanů České republiky v dotázaných průzkumech. Je nabíledni, že politické strany nemohou tuto náladu nereflektovat. Zároveň jsou ale politické strany k přímé volbě náchylné jen tehdy, když se jim to zrovna hodí. Především jí preferovaly v době, kdy to vypadalo, že se na společném volitelném kandidátovi na prezidenta nedohodnou.

Legendární veletoč pak předvedla ODS. Léta byla proti přímé volbě prezidenta, především s logickým poukazem na to, že v přímé volbě hrají roli moderní prostředky přesvědčování a prezidentem se pak může stát ne klasický politik, ale třeba herec nebo jiný mediální mág. Podezírala také některé politické kruhy, že chtějí v přímé volbě prosadit nějakého nepolitického politika, podobného Václavu Havlovi. Tedy bez podpory politických stran. Když ODS doznala, že politická situace v parlamentu se obrátila natolik, že je jen malá pravděpodobnost, že by Václav Klaus byl zvolen prezidentem hlasy poslanců a senátorů, začala přímou volbu účelově prosazovat.

Ani strany vládní koalice, byť některé z nich měly přímou volbu prezidenta za svůj hlavní volební tahák, nevypadaly v průběhu posledních voleb prezidenta, že by přímá volba byla jejich oblíbeným způsobem výběru prezidenta. Obávali se totiž, že v přímé volbě bude mít velké šance právě Václav Klaus. Poté byl ale Václav Klaus, přičiněním vládní koalice, zvolen.

Podobné komplikace mohou nastat v případě omezování poslanecké imunity. Tento, v České republice velmi rozsáhlý institut, působí v moderním parlamentarismu archaicky. Přesto všechny snahy o jeho omezení, a bylo jich nespočet, selhaly.

Jde o ústavní novelu, podle Ústavy musí navrhované změny schválit třípětinová většina všech poslanců a tatáž většina přítomných senátorů. Je otázkou, zda-li je na něco takového naděje. Navrhované změny byly vždy účelové a pokud účel nyní pominul, bude zajímavé, zda si politické strany na své návrhy ještě vzpomenou. Například ODS by se opět mohla vrátit k původní rétorice. Tedy proti přímo volbě prezidenta, když už svého prezidenta má. Uvidíme.