NATO bude mít nového šéfa

23. září 2003

Když George Robertson letos v lednu, nedlouho po loňském summitu NATO v Praze oznámil, že se nebude ucházet o další mandát v čele Severotlantické aliance, naplno se rozeběhla zákulisní diplomatická jednání o osobě jeho nástupce. Jmen padalo hodně. Mezi nimi se objevila například jména polského prezidenta Alexandra Kwašniwského či norské ministryně obrany Kristin Krohn Devoldové. Pokud by byl vybrán jeden z nich, NATO by zažilo historickou premiéru: Zástupce bývalého východního bloku nebo ženu aliance dosud ve svém čele neměla.

Nebude je mít počínaje lednem 2004 ani příští 4 roky. Novým generálním tajemníkem NATO se totiž stane dosavadní nizozemský ministr zahraničí Jaap de Hoop Scheffer. Pětapadesátiletý křesťanský demokrat, vzděláním právník a kariérní diplomat, bude v pořadí už třetím zástupcem Nizozemského království, který stane- "nejstarší a největší trvalé obranné aliance na světě".

Za výběrem de Hoopa Scheffera lze číst minimálně tři motivy: Za prvé: De Hoop Scheffer je zárukou, že dosavadní Robertsonův styl řízení, který se osvědčil, bude pokračovat. Za druhé: Po Velké Británii je právě Nizozemsko trvale nejbližším a nejspolehlivějším partnerem Spojených států v Evropě. A konečně za třetí: Nizozemsko dokázalo letos na jaře nejlépe ustát vnitřní pnutí a názorové štěpení unvitř aliance, které vyvolaly známé spory ohledně války v Iráku. De Hoop Scheffer sám sebe charakterizuje jako cituji "přesvědčeného Atlanťana a Evropana". Samou podstatou aliance je podle něj budování trvalého mostu mezi oběma břehy Atlantiku. V souvislosti s NATO stokrát opakovaná klišé by teď s pomocí nového generálního tajemníka měla dostat nový obsah. To v zásadě znamená dvě věci: Nově definovat roli NATO ve světě - a tomu náležitě přizpůsobit struktury aliance - a posílit a přesněji vymezit euro-atlantické partnerství.

Pokud jde o první polovinu úkolu, je zřejmé, jaké výzvě NATO čelí: Největšími bezpečnostními riziky 21. století jsou světový terorismus a šíření zbraní hromadného ničení. Severoatlantická aliance by měla být v těchto sférách v budoucna podstatně aktivnější než dosud. Nedávné převzetí velení mezinárodních bezpečnostních jednotek v Afghánistánu nebo podpora, kterou NATO poskytuje polskému a španělskému kontingentu v Iráku, lze považovat za první hmatatelné důkazy měnících se pritorit Aliance.

Klíčovou oblastí, ve které by nový generální tajemník měl uplatnit přednosti, jež rozhodly o jeho výběru do funkce, by ale mělo být zlepšení vztahů mezi Evropou a Spojenými státy. Jak už bylo řečeno, ve sporu o řešení irácké krize se Nizozemsko dokázalo udržet stranou, aniž by ale jeho postoje bylo možné vnímat jako alibismus. Zahraniční politika Nizozemského království i v tomto období dokázala na mezinárodní scéně uplatnit přednosti typické pro tradičně konsensuální domácí nizozemskou politiku.

Klasickou ukázkou balancování podél nebezpečné trhliny v eurotlantických vztazích je absence Nizozemska ve dvou inciativách z jara letošního roku. Podpis nizozemského premiéra nefiguroval pod dopisem, ve kterém osm evropských státníků k neskrývané nelibosti francouzského prezidenta otevřeně podpořilo politiku Spojených států v irácké krizi. Nizozemsko ale zároveň zůstalo stranou, když Francie, Německo, Belgie a Lucembursko ohlásily úmysl vybudovat do roka na předměstí Bruselu vlastní velící struktury.

Úkol řídit 19-ti člennou aliance, která se příští rok navíc rozroste o dalších 7 zemí, vyžaduje více než co jiného schopnost balancovat mezi protichůdnými zájmy a zprostředkovávat pro všechny přijatelná řešení. Jaap de Hoop Scheffer ale musí prokázat víc, než to, co se od něj mlčky předpokládá. Generální tajemník je také nejviditelnějším reprezentantem aliance. Neměla by mu proto scházet ani odvaha změnit vnější obraz aliance, která v době hledání nové identity zůstává pro mnohé pouze reliktem studené

autor: Bohumil Šrajer
Spustit audio