Následky odsunu Němců a osidlování pohraničí jsou patrné dodnes, říká historik Andreas Wiedemann

7. říjen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Transport vysídlených českých Němců po druhé světové válce

S poválečným odsunem Němců z Československa vyvstala nutnost znovu osídlit hlavně pohraničí, které se potýkalo s velkým úbytkem obyvatel. Německý historik žijící v Česku Andreas Wiedemann o tom napsal knihu Pojď s námi budovat pohraničí. Jaké okolnosti provázely znovuosidlování nejen bývalých Sudet a jak se utvářela a stabilizovala nová společnost?

Mezi českou a německou interpretací jsou samozřejmě rozdíly, stejně jako v terminologii. V České republice se častěji používá výraz „odsun“ v Německu je podle Wiedemanna častější slovo „die Vertreibung“, tedy „vyhnání“.

Noví osídlenci, nová společnost

Téma osidlování pohraničí Andrease Wiedemanna zaujalo, protože měl pocit, že o odsunu Němců existuje hodně literatury i odborných studií, ale on měl zájem o to, co se stalo poté, když byli Němci pryč. Zajímal ho vývoj pohraničí i to, jakým způsobem tam vznikala nová společnost ze straousedlíků (někdy i Němců, kteří mohli v republice zůstat) a z nově příchozích, kteří tvořili dvě třetiny místních obyvatel.


Například v západních Čechách nebo severozápadních Čechách najdete ještě dnes vesnice, kde jsou zničené domy, nebo máte pocit, že tam něco chybí. Chybí tam domy, protože mnohem méně lidí přišlo do pohraničí, než kolik ho opustilo. Během celého procesu osidlování zmizelo více než 300 vesnic. ANDREAS WIEDEMANN

„Měl jsem pocit, že můžu něco dodat, a hlavně jsem měl trochu jiné otázky – nejen jak to bylo technicky, tedy osidlování jako proces, a kdo tam přišel, ale i jaké bylo soužití různých skupin v pohraničích, jaké tam byly problémy, nebo jestli to bylo harmonické,“ říká Wiedemann.

Integrace byla nutná

Už v době, kdy probíhal odsun, začalo osidlování, jak zdůrazňuje Andreas Wiedemann. Uvádí, že do konce roku 1945 přišlo do pohraničí více než 800 tisíc nových osídlenců a vyhnáno bylo 600 až 700 tisíc Němců. Nejednalo se ale jen o etnické Čechy – přišli i Slováci, reemigranti z různých zemí, ale také třeba Řekové nebo Ukrajinci. Stávalo se tedy i to, že polovina dětí ve škole neuměla česky.

Konflikty vznikaly i mezi etnickými Čechy, kteří žili v pohraničí už dříve a měli třeba německé manžely či manželky, a nově příchozími Čechy z vnitrozemí, kteří jim nedůvěřovali. Wiedemann zdůrazňuje, že důležitý apel vlády na soudržnost byl v té době založen na vymezování se vůči Němcům.

Jakým způsobem pomohlo osidlování pohraničí komunistům k moci? A existují i dnes rozdíly v mentalitě mezi pohraničím a zbytkem republiky? Poslechněte si celé Interview Plus s historikem Andreasem Wiedemannem.

autoři: mro , jpr
Spustit audio