Naši furianti

Jistě, jde o to, že už vlastně déle než rok pořádně nefunguje Ústavní soud. Kdyby člověk chtěl, navzdory očekávané nepřízni okolí, nazývat věci pravými jmény, pak se ta situace dá pospat slovním spojením. ústavní krize.

Pro někoho je to celé směšná bagatela, jenže na druhou stranu, klidně můžeme donekonečna přivírat oči před čímsi, co se označuje za malichernost, a to přesně do té chvíle, kdy se - jakoby náhodou, bezděky - celá tahle naše hra na demokracie rozsype jako domeček z označených karet. Myslím to vážně.

Jistě, jde při tom o to, že Senát viní z blokování řádné činnosti Ústavního soudu prezidenta Václava Klause, který jim pomalu, po dávkách servíruje ke schválení hladce nepřijatelné kandidáty na ústavní soudce. Prezident toto nařčení odmítá a navíc říká, že podle něj o ústavní krizi nejde. Ani nic jiného říct nemůže, jde jen o to, jestli se mu to také dá věřit. Takže tu máme ústavní krizi, a navíc - těžkou neshodu mezi prezidentem a Senátem.

Řevnivost mezi dalšími ústavními pilíři, Senátem a Poslaneckou sněmovnou, která je letitá a celkem přirozená, neboť proč by se neměly dvě komory Parlamentu mezi sebou sekat o co nejlepší zákony téhle země, nabyla nyní nových rozměrů.

V rámci dlouhodobé hádky o tzv."Benešův zákon", tedy o jednu větu, která zní : "Edvard Beneše se zasloužil o stát.", se Poslanecká sněmovna rozhodla nepustit ke slovu senátora Martina Mejstříka, který hodlal poslancům objasnit stanovisko Senátu k tomuto zákonu, který byl horní komorou odmítnut a vrácen do sněmovny.

Všimněte si, prosím, že senátor Mejstřík hodlal objasnit stanovisko Senátu jako instituce, nikoli své vlastní. Ale i kdyby! Co je to pak za odpověď, která zazněla po Mejstříkově odmítnutí z chumlu komunistů a občanských demokratů, že prý (cituji podle deníku Právo) "Senát si musí rozmyslet, koho nám sem bude posílat." No, to je tedy pěkné!

Aby nedošlo k mýlce, vysvětlil to pro Radiožurnál šéf komunistů Grebeníček i pro nás hloupější, když řekl, že komunisté už mají dost Mejstříkova primitivního antikomunismu a rozhodli se takto iniciovat jeho vypuzení ze sněmovny.

Na protest proti takovému postoji poslanců vůči jejich kolegovi Mejstříkovi se rozhodli se svými rozklady k senátním postojům nevystoupit další senátoři, Alexander Novák a Václav Jedlička. Takže tu máme kromě tutlané ústavní krize, sporu mezi prezidentem a Senátem, ještě i bitvu mezi Senátem a sněmovnou.

Neslyším trávu růst, ale následující mě k tomu napadá: ač nejsem přehnaně paranoidní, budoucnost by mohla vypadat následovně: Vztahy mezi jednotlivými ústavními orgány se budou zhoršovat. Ústavní krize bude pokračovat, ale mluvit se o ní nadále nebude. Po vstupu do Evropské unie, který je už dopředu mocnými téhle země popisován skoro jako národní katastrofa, dojde ke krizi vládní. Po pádu vládu budou uspořádány předčasné volby. Vyhrají je občanští demokraté, ale vládní většinu budou moci sestavit jen ve spolupráci s komunisty. Stane se. Zároveň toto modro-rudé pragmatické uskupení získá ústavní většinu v Poslanecké sněmovně. Ta se rozhodne zrušit Senát, jako drahou a nepotřebnou relikvii dřevních časů budování demokracie v Čechách. Ústavní soud nebude fungovat i nadále, ale nebude ho zapotřebí. Ústavní většina ve sněmovně ve spolupráci s prezidentem si se zákony, i těmi ústavními dokáže poradit sama.

Kromě jiných bude přijat i zákon o tom, že Václav Klaus se zasloužil o stát. Před tím, ale Poslanecká sněmovna schválí, kvůli symetrii a pro zlepšení koaličních vztahů, podobně znějící zákon o Klementu Gottwaldovi.

Střih. Pevně doufám,že až takhle daleko to nedojde, ale stejně - trvám na tom, že v téhle zemi se něco děje divně, a děje se to na nejvyšší ústavní úrovni. Důvod k zamyšlení navíc pro voliče i nevoliče v každých příštích volbách.