Naschvály ze Světové banky

Byl by to pohodlný život, jen kdyby se zdravotnictví stále dál nezadlužovalo. Svědčí o tom i nejnovější čísla o hospodaření krajských nemocnic. I když je koncem loňského roku vláda oddlužila třemi a půl miliardami, dnes mají dluhy zhruba stejné, jako před rokem. Víme tedy všechno nejlépe, jen ještě není jisté, kdo zaplatí dluhy koncem letošního roku. To je také hlavní důvod, proč rady Světové banky vyslechnout.

Na první pohled znějí velmi tvrdě. Představme si zdravotnictví, kde ke specialistům - tedy třeba k chirurgům, očním a ušním lékařům - nebudeme moci chodit bez doporučení praktického lékaře a přitom čekat, že nám návštěvu zaplatí pojišťovna. Už u praktického lékaře přitom budeme platit. Mnohé z léků, které dnes používáme, také nebudou na recept. Týká se to všech, které už dnes je možné koupit bez receptu, například acylpyrinů a paralenů. Těžší to budou mít i nemocnice. Budou muset zveřejňovat své výsledky, a pokud nebudou patřit k nejlepším, prostě se zruší. Smlouvu přitom nedostanou ani ambulantní lékaři, kteří nebudou mít dobré hodnocení.

Ředitelé nemocnic budou mít situaci složitější ještě o to, že budou muset zavést běžné účetnictví, takové, jako má každá obchodní společnost.

Člověka logicky napadne, že taková cesta není správná. Vždyť zdravotnictví nám má sloužit, tak proč bychom sami sobě dělali zmíněné naschvály.

Jenže problém není pouze v tom, že ministr financí nechce dát další peníze. O tom svědčí příklad tří a půl miliardy pro krajské nemocnice. Měly sice jít na oddlužení a nemocnice z přidělených dotací skutečně nějaké závazky uhradily. Jenže si hned udělaly jiné. Navíc, a to je ještě horší, druhou část peněz prostě rozpustily ve svém účetnictví a pak utratily podle toho, jak se jim líbilo. Třeba za platy, investice, nebo opravy. Těžko říct, protože účetnictví nemocnic je dost neprůhledné na to, aby užití dotací už nešlo zjistit. Na dluhy zřejmě nešla ani polovina přidělených peněz a některé dluhy z loňského roku vůbec uhrazeny nebyly.

To je další silný argument pro Světovou banku.

Vystoupení Mukeshe Chawly bylo svým způsobem zásadní předěl. Jasně a podpořen vysokou autoritou řekl, že reforma je možná. Dodal, že se musí uskutečnit do několika měsíců. Také vysvětlil, že nejde o žádný naschvál. On naopak doporučuje cestu, jak zdravotnické služby zlepšit. Když se peníze ušetří na zbytečnostech, bude jich dost na to, aby se nemusely odkládat operace - což Čechům na jejich zdravotnictví nejvíc vadí.

Důležitější je, že po změnách lidé dostanou do rukou silnější nástroje, jak najít co nejkvalitnější péči. Dostupnost informací umožní konkurenci a pacienti se budou moci vyhnout klinikám, kde jim lékaři neumějí a nemohou pomoci. Fakt, že jich dnes existuje celá řada, už nikdo nezpochybňuje. Teď je možné podle rady Mukeshe Chawly postupovat, anebo se v polemice s ním vydat jinou cestou. Jen by bylo nezodpovědné nedělat nic, anebo vytloukat klín klínem jako dosud. Spíše v mantinelech Světové banky chce postupovat stínový ministr zdravotnictví za ODS Tomáš Julínek. Spíše v opozici k radám Světové banky stojí za současnou vládu ministr Jozef Kubinyi. Zatím ale má dost energie, aby nějaké změny podnikl.

Faktický rozdíl mezi oběma je v tom, že Julínek více věří konkurenci a rozhodování občanů, Kubinyi by chtěl v některých oblastech - třeba při budování sítě nemocnic - využít regulaci státu. V tuto chvíli je ovšem těžké nezaujatým pohledem rozhodnout, kdo z obou má lepší plán.

Po návštěvě ze Světové banky ale už není možné váhat, reformní kroky se přitom dají poměřovat názorem z ciziny. A není možné nikoho oddlužovat bez toho, aniž by zároveň s tím přišla zásadní reforma.

Takové jsou dvě zásady, podle kterých by se mělo rozhodovat, až opět přijde horký zdravotnický podzim.