Národnost nebo povolání

Od odvetných kroků jeho kremelského protějšku se však liší tím, že nikoho přímo neohrožují, pominu-li pofidérní rusko-gruzínské přátelství. Nebývale agresivní rétorika Kremlu a řada protigruzínských administrativních opatření jako přerušení poštovního a dopravního spojení mezi oběma zeměmi, vypovězení gruzínských občanů z Moskvy a odvolání svých občanů z Tbilisi, registrace žáků s gruzínskými příjmeními v ruských školách a jiná úřední nařízení by se daly jakž takž pochopit, kdyby zítra měl začít tzv. "malý vítězný blitzkrieg" - asi takový, jaký kdysi vynesl k moci samotného prezidenta Putina. Ale na takovou válku je zatím moc brzo.

Putinův nástupce, ať už to bude kdokoli, nebo třeba i on sám, má ještě rok a půl k dobru a napětí dříve nebo později bude třeba nějak tlumit. Čím více ho bude Rusko nyní stupňovat, tím složitěji bude zítra vysvětlovat, proč z toho mraku opět nezapršelo.

Za záminku k nynějšímu propagandistickému běsnění, jehož výsledkem už se stala kuriózní skutečnost, že v povědomí Rusů neškodní Gruzínci odsunuli Američany na druhé místo v žebříčku největších historických nepřátel ruského národa, si Kreml zvolil zatčení čtyř ruských důstojníků v Gruzii. Zadrženi byli pro špionáž za okolností mnohem průkaznějších než tomu je zvykem v podobných situacích v Rusku. Prezident Putin odpálil první útočnou salvu, když mluvil o "našich chlapcích úpících v tbiliských žalářích" a o tom, že "před spravedlivým hněvem ruského národa Gruzii nezachrání ani její západní sponzoři." Přitom celá ta rétorika je nemístná: stačilo pouze popřít, že zatčení vojáci byli řádnými důstojníky vojenské rozvědky GRU. To ovšem nikdo nikdy neudělal, jako by o to ani vůbec nešlo. Je na místě otázka: co by asi tak měli dělat na cizím území důstojníci GRU, když ne provádět špionáž, kterou mají přímo v popisu práce? Obvinění Gruzie ze státního terorismu, pokusy provádět paralelu s akcemi Hizballáhu nemohou obstát: ruští důstojníci nebyli uneseni na vlastním území a drženi v zajetí coby rukojmí, nýbrž naopak, byli zatčeni na území cizího státu, poučeni o svých právech a předvedeni k soudu za dodržení všech formalit. Pokud Moskva měla za to, že vojáci jsou nevinní a jejich lidská práva jsou tím porušena, což se může stát kdekoli, měla je hájit před soudem. Místo toho sáhla po kuriózním obvinění z nepřátelského jednání. Kuriózní je to obvinění proto, že přátelské nebo dokonce spojenecké vztahy vůbec nejsou odpustkem pro špiony. Spojené státy a Izrael, kupříkladu, jsou nejbližšími spojenci, avšak Jonathan Pollard, když byl usvědčen coby izraelský zvěd, byl americkým soudem odsouzen na doživotí bez práva na předčasné osvobození a k dnešnímu dni strávil ve vězení již přes dvacet let.

Prezident Saakašvili nakonec předal ruské důstojníky zástupcům OBSE nikoli proto, že seznal jejich nevinu - tu se právě ani nikdo nesnažil dokázat - nýbrž proto, že západní země i tentokrát nechaly svého spojence na holičkách. Neslaná nemastná prohlášení, která v těchto dnech zaznívala z Washingtonu, o Paříži nebo Berlíně darmo mluvit, jsou v nemilosrdném kontrastu s kremelskou rétorikou o tom, že Gruzie je loutkou v rukou NATO a poslušně plní rozkazy západních hlavních měst.

Avšak hlavní nedoceněná perla této slovní války je věta Vladimíra Putina, v níž gruzínského prezidenta přirovnává k Lavrentiji Berijovi, známému to stalinskému katanovi. Poté, co zmínil tbiliské žaláře, v nichž "statečně úpí ruští vojáci", jedním dechem dodal: "Saakašvili je pravým pokračovatelem politiky Lavrenije Pavloviče Beriji jak uvnitř země, tak na mezinárodní aréně." Není snadno pochopit, co tím Putin mínil. Provádí snad gruzínský prezident ve své zemi kampaň masových represí, mimosoudních vražd, vysídlení celých národů, atd.? Posílá snad do různých koutů světa vrahy vyzbrojené sekyrkou na led, jak to kdysi dělával Berija? Copak Rusko samo neodchytává cizí špióny? Co udělal náladový Saakašvili, aby si vysloužil takovéto přirovnání? Jen jedno - narodil se jako Gruzínec. Nesdílí s Berijou absolutně žádný další společný rys. Jak známo v rezortu, který svého času řídil Lavrentij Pavlovič, udělal kariéru právě ruský, nikoli gruzínský prezident.

Situace v Afghánistánu je stále nepřehledná a zvláště na jihu země mimo kontrolu. V posledních týdnech se sice podařilo dobýt spojenými silami město Kandahar, ale pokud nedojde k posílení jednotek, budou vojáci NATO zase vytlačeni. Problém je také v tom, že podobně jako Hisbolláh operuje proti Izraeli z Libye, tak Taliban operuje z Pakistánu, kam už jednotky NATO nemohou. Pakistánský prezident Mušaraf v poslední době vzal sice na sebe odpovědnost za tuto situaci, přislíbil Američanům pomoc v boji proti Talibanu, ale je otázka, jestli tato slova dokáže proměnit v činy. V minulosti se již několikrát ukázalo, že jak někteří přislušníci pakistánských tajných služeb, tak armády s Talibanem spolupracují a třeba při pronásledování Usáma bin Ládina se několikrát ukázalo, že informace z tajných služeb unikaly a Usáma byl vždy před zákrokem varován předem.

"Z výslechů zajatců," řekl pan velvyslanec novinářům, "vyplývá, že za řadou bojů je hlavně vnitřní nespokojenost v jednotlivých místech, že jde o kmenové nesrovnalosti, tedy o konflikty, které by mohly být zvládnuty. Nejde většinou o velkou ideologii, z které se rodí sebevražedná komanda. Z těchto důvodů musí pracovat naše civilizace dvoukolejně: Na jedné straně musíme pokračovat ve velkých operacích proti jádru Talibanu, ale paralelně k tomu máme za úkol zajistit mír a jistotu obyvatelům v obcích a městech a k tomu potřebujeme rozvojové projekty, které vyžadují hodně času a peněz."

Je zřejmé, že stejně je potřeba hodně času a peněz i na výcvik armády a policie. Armáda podle pana velvyslance potřebuje nejméně dva roky a policie ještě delší dobu, než bude schopná standardních výkonů. Proto do té doby těžiště všech akcí stojí na vojácích NATO a především na Američanech, kterých je v oblasti 20 000. Pan Neumann řekl: "Srdce Afghánců můžeme získat jen tehdy, když budou moci v noci spát ve svém domě beze strachu, že je někdo rozstřílí a budou vědět, že jsme to právě my, kteří jim to umožnili." Problém je samozřejmě v tom, že víc pořádkových sil ve městech vyvolává zase odpor místních drogových bosů a kmenových milicí, které již jen svou pouhou existencí zase oslabují roli vlády. Další problém je i v tom, že stále chybějí peníze: dokonce ve chvíli, kdy s panem velvyslancem novináři hovořili, v Afghánistánu chyběly i peníze na zaplacení místní policie do konce letošního roku, ač jejich příjmy jsou na naše poměry velmi nízké. Afghánský policista vydělává měsíčně pouze 70 dolarů.

Americký velvyslanec je přesvědčen o tom, že všechna omezení pro nasazení vojáků by měla v členských státech padnout, a to prý všechny členské státy slíbily. Doslova řekl: "NATO má fundamentální povinnost v Afghánistánu zvítězit. Buďto vyhraje, nebo se jako organizace zhroutí. Národy, které nesplní svou povinnost v této misi, si budou muset jednoho dne přiznat, že selhaly. Když v zemi, kde se zrodila Al-Kajda, kde byl připravován atentát z 11. září a odkud byly plánovány útoky v Evropě, nezvítězíme, k čemu pak máme NATO? Proti komu by pak tato organizace měla bojovat? Když tady nezvítězíme stane se Afghánistáít opět domovskou vlastí teroristů, kteří na nás budou útočit jak v USA, tak v Evropě". Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .