Národ proti sobě

Jde o další epizodu v nepříliš povzbudivé historii populačního propadu. Už jsme si zvykli, že se rodí méně dětí, většinou se však předpokládá, že jde o časově omezený výkyv a že se brzy věci vrátí do přirozených kolejí. Zase bude běžné, když budou mít rodiny dvě nebo tři děti, a reprodukce národních komunit bude zajištěna.

Tato představa však byla zpochybněna tím, čemu se říká německý a rakouský fenomén. Ukázal se v právě publikovaném průzkumu o populační politice, který financovala Evropská unie. Ukazuje ohromující čísla. Čtvrtina německých mužů do padesáti let například prohlásila, že nechtějí žádné děti a ženy na tom nejsou o mnoho lépe. Pokud jde o Rakušany či Rakušanky, polovina z nich by se spokojila nejvýš s jedním potomkem.

To je vskutku neobvyklé. Ladislav Rabušic z Masarykovy univerzity, který na výzkumu spolupracoval, navíc dodává, že jednak není jisté, proč už Němci nechtějí děti, jednak se neví, co s tím dělat.

Existují spekulace, které vycházejí z údajů, kdy se nezájem o reprodukci v Německu projevil. Bylo to při sjednocení země, které paradoxně rozšířilo mezi Němci nejistotu. Zároveň nastaly ekonomické těžkosti a Němci najednou nevěděli, jestli dokáží uživit své děti na dostatečné úrovni.

Jenže proč nechtějí děti ani Rakušané? S nikým se nespojovali, ekonomickou krizi nemají - a mají stejné potíže.

Ostatní národy v Evropě zatím takové nejsou. I když mají - například jako Italové nebo Češi - také málo dětí, přesto tvrdí, že je mít chtějí. Proto také evropští experti tvrdí, že bude stačit podpořit rodiny vhodnými ekonomickými a sociálními prostředky. Pak se situace může obrátit k lepšímu.

Za příklad rozumné populační politiky bývají dávány země jako Francie, Nizozemsko, Velká Británie, nebo Švédsko. Obvykle mají propracovaný systém rodinných dotací, k tomu nabídku pracovních míst pro matky se zkrácenou pracovní dobou. Důsledně prosazují rovnoprávnost žen ve společnosti.

Tyto země zkrátka včas reagovaly na změnu hodnot. V šedesátých letech prošla Evropa sexuální revolucí, kdy nebylo nutné hledat partnera jen prostřednictvím sňatku. Pozice žen ve společnosti se tím výrazně změnila. Začaly samy vydělávat, bydlet ve vlastních bytech.

Sám o sobě tento vývoj nemusel výrazně ovlivnit populační křivku. Pokud společnost včas zareagovala a dala ženám šanci zakládat rodinu a přitom nepřerušit kariéru, nic významného se nestalo.

Nakonec větší část evropské populace vždy dávala přednost životu s jedním partnerem a děti patřily k významnějším hodnotám, než jsou peníze a kariéra. Problém mohou mít konzervativní země, které nechtějí tento vývoj připustit. Především v německy mluvících zemích stále převládal model, podle kterého se má vdaná žena podřídit pravidlu třech K - Kirche, Küche, Kinder. Tedy trávit většinu času v kuchyni, starat se o děti a v neděli chodit do kostela. Tento model dlouhodobě podporovala německá sociální politika.

Problém byl v tom, že část ženské populace pak volila jinou cestou, konkrétně nezávislou kariéru, při které je neměla svazovat mužská představa o světě. V Německu dnes je víc jednočlenných domácností, než jinde v Evropě. Starý model přestává fungovat a nový ještě nezačal. Jak ukazují průzkumy, dezorientováni z této situace jsou především muži. Ve své frustraci z neuzavřených manželství definitivně rezignují na možnosti rodinného života. Jak jim vrátit dobrou náladu, to je otázka.

Česko je v tomto ohledu na šikmé ploše, přesto je situace významně jiná, než v Německu. Výzkumníci říkají, že jiná bude ještě nejméně několik let. Touha zakládat manželství a mít děti se nezmenšuje, jen se odkládá její naplnění. U mladé generace se ovšem dostává kariéra a finanční nezávislost na vyšší místo žebříčku, než dříve - a tak je třeba něco dělat.

Experti v čele s Ladislavem Rabušicem naléhavě žádají, aby také Česko otevřelo možnost kariéry ženám. V této chvíli mohou ještě zkrácené a státem zvýhodněné pracovní úvazky pomoci, aby se zájem o kariéru a o děti nedostaly do konfliktu. Něčemu takovému se dosud brání zaměstnavatelé a odbory, příští vláda by ale měla mít dost sil, aby něco takového prosadila. Nemělo by se s tím čekat, protože například situaci v Německu zkrácené pracovní úvazky zatím nemění. Horší je fakt, že sami Češi si takovou změnu nepřejí. Místo toho žádají větší sociální podporu rodinám s dětmi. Nic proti větším státním výdajům, je to ale cesta, která zavedla Německo do současné situace. Bohužel politici, kteří chtějí vyhrát volby, vycházejí volání po vyšších dávkách vstříc. Věřme, že to je pouze předvolební populismus.