Napsal mi posluchač z Vysočiny...

V tom případě mu doporučuji cosi jako panoramatický hledáček. Takový, kterým by bylo vidět, že naše současná situace je průsečíkem ne jednoho, ale hned několika antagonismů. Např. mezi politickými elitami na jedné straně a pasivní, bezradnou a znechucenou veřejností na té druhé. - Nebo mezi omezeným pohledem na svět, který jsme si osvojili za minulého režimu, a otevřenou, tedy i nejistou perspektivou světových, zejména evropských dějin, do nichž máme vstoupit, protože nám nic jiného nezbývá. - Nebo mezi virtuálním, tedy aranžovaným obrazem světa, jak ho předvádí většina médií, a světem skutečným. Atd.

Současný chaos v ČSSD může vyvolávat u někoho pocit, že ODS by si vedla lépe. Je možné, že - pokud jde o některé dílčí oblasti - je ten pocit oprávněný. Např. zdravotnictví řízené ČSSD spěje, zdá se, k debaklu. Krajští hejtmani za ODS si v tomto směru vedou lépe. Jistěže nevím, jak dlouho jim to vydrží.

ODS vzhledem k současným preferencím asi vyhraje příští volby. Chci ujistit pisatele z Vysočiny, že v tom nevidím nástup zlatých časů. Je otázka, s kým bude ODS vládnout. Budou-li to lidovci, nečekám, že by si ty dvě strany padly do náruče. Bude mezi nimi napětí obdobné tomu, jaké známe z dob pp. Klause a Luxe, anebo jaké je mezi ČSSD a KDU dnes. - Rozhodnou-li voliči, že ODS bude vládnout sama, nastanou asi další problémy.

Ve všech postkomunistických zemích se vede boj o to, kdo bude příští mocenskou elitou. Tedy o zdroje peněz a o politické posty. Vedou ho různé subjekty. Všechny sázejí na propojení moci ekonomické a politické. Říká se tomu klientelismus.

ODS má v tomto směru náskok. Ne že by byla horší než druzí, ale dřív s tím začala a dokázala se zabydlet odshora dolů. Opírá se o konsensuální, čili vzájemně si notující klientelu. Je méně vnímavá k takovým věcem jako právo, ústavnost, spravedlnost, a nemá ráda tzv. kriminalizaci podnikání. Nezdá se, že by jí to dělalo potíže. Ani česká společnost není v tomto směru příliš vnímavá. Vnímaví jsme hlavně k osobním křivdám. - ODS má šanci dosáhnout i významné moci mediální. Ne že by ji novináři milovali, ale médiím jde především o to, obstát na trhu, čemuž podle potřeby obětují úlohu "hlídacích psů demokracie". Jejich zájem lze spojit se zájmem ODS velmi snadno.

Ačkoli je ODS 7 let v opozici (a mohla za tu dobu něco se sebou udělat), nevydala ze sebe žádný intelektuální potenciál. Žádný myslitelský talent, který by prokázal schopnost sebereflexe strany. Je odkázána na myšlenkový svět Václava Klause víc než ČSSD na výtvory Miloše Zemana. Z ODS nás oslovují stále tytéž ideje. Umění, které ovládají její velcí duchové nejlépe, je denuncování, pranýřování a osočování soupeřů. To cosi říká o jejím vnitřním životě. Svěřit jí kormidlo v době, kdy máme aktivně vstupovat do evropských dějin, bude experimentem, jehož důsledky nelze odhadnout.

Pokud vítězná ODS neprokáže schopnost překonat sebe samu, způsobí polarizaci české společnosti. Ti, kdo věří, že mají šanci, vyvolají odpor těch, kdo cítí, že ji nemají. ČSSD se proto může sblížit s KSČM rychleji, než by nám bylo milé.

Chci ujistit posluchače z Vysočiny, že jsem si těchto rizik vědom. Nemohu víc, než o nich zde, na stanici ČRo6, nahlas mluvit. To ostatní závisí na voličích.