Najdi si svého farmáře

Alena Zmrzlá ze společnosti Thermotechnika Bohemia tehdy uvedla, že již v polovině výstavy má prodáno jedenáct přístrojů a na dalších 60 potenciální zájemce, ačkoliv cena nejmenšího převyšuje dvěstě tisíc korun. A skutečně se tyto automaty začaly objevovat v různých místech republiky, to podle odvahy chovatele a ochoty obchodu či místního úřadu stran jeho umístění. Tomáš Kořínek s firmy Toko Agro řekl, že „od doby, kdy vyhláška umožnila umísťovat automaty mimo farmy, je zájem stále větší“. Nelze se divit zemědělcům, kteří od velkoodběratelů dostávají v průměru 6 korun za litr mléka a prostřednictvím automatu mohou dostat dvojnásobek a ještě spokojeného zákazníka, který po zjištění nesrovnatelné kvality bude chodit i napříště. „Kdyby se tím nedalo uživit, tak bych to nedělal“ říká soukromý zemědělec Jaroslav Koukal z Uherskohradišťska, a to prodává tímto způsobem jen kolem 60 litrů denně. V sezóně více.

Je proto velkou škodou, že zájem mezi velkochovateli je minimální a ti se soustřeďují hlavně zajištění státních a evropských dotací, které si vynucují i demonstrativním vyléváním mléka na pole. Jejich názor dokumentuje i Vladimír Řehounek slovy: „ Nese to mnoho problému s rozvozem. My s produkcí 13 tisíc litrů bychom obsáhli celý kraj.“ Jeho podnik chová kolem pěti set krav. Takto skeptický pohled prostě u velkochovatelů, kterých je u nás většina, převažuje. Je snadnější a pohodlnější si zdůvodnit, proč něco nelze udělat než se pokusit o jakýkoliv progres. Mimochodem, tímto prodejem lze vyprodukovat více mléka aniž se poruší směrná čísla Evropské unie.

Se zájmem jsem sledoval iniciativu zemědělce Františka Němce z Netína na Žďársku, když spustil internetové stránky s názvem „Najdi se svého farmáře“. Mimochodem, tento třiatřicetiletý podnikatel, který začínal před osmnácti lety s jednou krávou a šedesáti tisíci v kapse, je držitelem ocenění Živnostník roku 2008 kraje Vysočina. Nyní hospodaří na 150 hektarech a se sedmdesáti kravami. Dnes, po více než dvou měsících funkčnosti, je zaregistrováno již 94 farmářů ze všech koutů republiky a se sortimentem všech možných zemědělských produktů. Jak vidno, myšlenka se rychle zabydlela a nese oboustranný užitek. Spotřebitelé si na jednotlivých farmách mohou nejen zakoupit místní produkci, ale také ve většině případů si prohlédnout statek, kde výrobky vznikají. Farmáři zase konečně našli prostředek, jehož prostřednictvím mohou své potenciální zákazníky oslovit. Většinou se jedná o menší a střední hospodářství, které by ani nebyly schopny zásobovat a distribučně pokrýt velké územní celky, ale takto prodají část své produkce za reálné ceny, nikoliv za ty, které jim vnutí obchodní řetězce. Výtěžek pak mohou věnovat na rozvoj vlastního hospodářství a rozšířit aktivity i na výrobu produktů, jakými jsou příkladně jogurty, sýry, masné i jiné výrobky.

Lze vítat, že téměř ve shodné době začala i města jevit větší zájem o venkovské podnikatele a vytvářet jim prostor pro prodej jejich produkce pořádáním farmářských trhů. Stávající tržiště, které přetrvaly z dob minulých totiž naprosto změnily svůj sortiment na převážně nepotravinářské zboží. Příkladem šla Praha 6, která již akci několikrát zopakovala a zájem o přímý prodej ze statků přesvědčil, že se jedná o pozitivní krok kupředu. Marže z prodeje nepatří prostředníkům, ale podíl z výsledné ceny zůstává v rukou hospodářů. Řada z nich již přibírá i zaměstnance, protože již přestává stačit vyrábět v rodinném kolektivu. Ačkoliv jsem nahlížel do různých volebních programů, o této tvorbě nových pracovních míst jsem se mnoho nedověděl. Na venkově zřejmě není tolik voličů, aby mohli ovlivnit výsledky velkých voleb. Je to velká škoda, protože nebudeme-li podporovat venkov, zůstanou nám na něm jen plodiny pro biopaliva a černé desky fotovoltaických elektráren. Budeme pak ještě mít kam chodit, když budeme chtít navštívit přírodu?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.