Naděje pro velkou koalici

V této chvíli existují dvě možnosti, jak složit po volbách vládu, pokud máme věřit průzkumům veřejného mínění. Poslanci vyzkoušeli obě varianty a výsledek je jednoznačný.

Vzhledem k tomu, že vládní koalice prakticky neexistuje, prosazoval premiér Jiří Paroubek důležité zákony s pomocí opozičních stran. S občanskými demokraty se jeho lidé domluvili na konkurzním zákonu, vedle toho získali podporu i pro zákon o celoživotním vzdělávání. Komunisté poskytli nutnou podporu pro zákoník práce a pro zákon o neziskových nemocnicích. Rozdíl mezi tím, jak vypadají schválené normy a jak se prosazovaly, je nebetyčný.

Případ konkurzního zákona byl vzorový. Nejdříve se domluvili experti obou stran na rozumném kompromisu, pak vicepremiér Jiří Havel za vládu a stínový ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil za ODS zákon prosadili na politické úrovni. S návrhem nakonec souhlasili všechny strany a také lidé, kterých se zákon týká - banky, velké i malé podniky a také odbory. Napříště bankrot nemusí ohrožovat věřitele ani zaměstnance, vzroste důvěra bank k těm, kteří si chtějí půjčit. Definitivně bude zrušena praxe, kdy se při konkursech podniky tunelovaly po dohodě nepoctivých konkurzních správců a úplatných soudců - jak to známe z aféry Berka.

Celoživotní vzdělávání bylo mnohem více záležitostí sociálnědemokratické ministryně Petry Buzkové, její experti ale také připustili připomínky týmu stínového ministra školství Waltera Bartoše. Prospěch české vzdělanosti z toho, že i dospělí budou mít možnost studovat, je evidentní. Pro zákon také zdvihli ruku všichni poslanci.

Úplným opakem byl výsledek i postup při schvalování levicových zákonů. Jejich hlavním rysem bylo, jak pokoutně je sociální demokraté s komunisty prosazovali. Například zákoník práce neprošel běžným připomínkovým řízením, ve vládě proti němu protestovaly menší koaliční strany, autoři v čele s ministrem práce a sociálních věcí Zdeňkem Škromachem přehlíželi i námitky vládní legislativní rady.

Poslanci obou levicových stran nakonec zákon schválili. Tleskali jim přitom odbory, jejichž pravomoci zákon posílil. Nespokojeni jsou podnikatelé, kteří chtěli pracovní trh spíše otevřít. Vážné problémy ale budou mít především malé podniky, pro které bude obtížné se ve složité normě vůbec vyznat.

Ještě podivnější proces byl s neziskovými nemocnicemi. Zákon navrhli poslanci obou levicových stran, během jednání ve sněmovně přepsali celou normu celkem čtyřikrát. Zákon byl nakonec schválen přes protesty všech ostatních stran, krajů i vedení nemocnic, které se podle něho budou muset řídit. Dokonce mnozí poslanci sociální demokracie označovali zákon za paskvil, hlasovali však pro něj z politických důvodů - Paroubek prostě nechce prohrávat.

Obě normy teď musí počítat s tím, že je odmítne Senát a prezident. Pokud sociální demokraté s komunisty veta přehlasují, bude následovat ústavní stížnost, protože oba zákony významně omezují do soukromého vlastnictví. Přitom je pozoruhodné, že sociální demokraté neradi mluvili o tom, že o konečné podobě zákona rozhodovaly konzultace s komunisty. Trochu to připomíná jejich úvahy o případné menšinové vládě s tichou podporou komunistů. "Nejde nám o to, vládnout s komunisty, budeme hledat podporu všech stran ve sněmovně," zamlžují fakt, že KSČM by byla výsadním partnerem, na jehož hlasech by byla vláda postavena.

Pokud se tedy dá něco říci úplně jistě, pak nejspíš věta, že tento způsob vládnutí není úplně efektivní. Je to taková zpomalená revoluce. Proti velké koalici hovoří negativní zkušenost s opoziční smlouvy. Tehdy si obě velké strany také rozdělily křesla, ignorovaly veřejnou kontrolu a za hlavní vládní princip prosadily klientelismus.

Ovšem velká koalice může fungovat mnohem lépe, třeba tím způsobem, o jaký se dnes pokoušejí křesťanští a sociální demokraté v Německu. Vláda, do které tam zasedli uznávání experti, má uskutečnit nezbytné reformy penzí a zdravotnictví, přitom zbavit veřejné rozpočty deficitu. To by se v Česku dalo zkopírovat a příklady z probíhající schůze ukazují, že by to mohlo fungovat. Samozřejmě, velká koalice je pouze možnost. Je příliš odvážné předpovědět, jestli může vzniknout, zvlášť kdyby se udržely současné preference. Kdyby byla po volbách nejsilnější ODS a levice přitom měla ve sněmovně většinu, především pak by bylo těžké najít mezi oběma stranami nějaký prostor důvěry. Přesto je možnost velké koalice užitečnou připomínkou, že volbami nejdeme do úplné nejistoty. Při stále ostřejším předvolebním boji bude naděje na rozumné východisko pro každého posilou.