Náboženská nesnášenlivost

Jednak je vůbec zakázáno znázorňovat jakýmkoli způsobem Alláha, Mohameda a další proroky. Většího zahanbení muslimů se nemohl Lars Vilks dopustit. To si alespoň myslí různé arabské vlády, které ostře odsoudily Švédův čin.

Lidé v ulicích, pálení vlajek, demonstrace před švédskými ambasádami, bojkot švédského zboží. To všechno už tu bylo, když před dvěma lety otiskl jeden dánský list dvanáct Mohamedových karikatur. Na jedné z nich byl například vyobrazen s turbanem, v němž skrýval výbušninu a roznětku. V dánském případě trvalo od září do ledna příštího roku, než se bojovná část muslimů rozhoupala a rozvířila širokou vlnu protestů proti karikaturám. Vilks se stal terčem uražených muslimů ani ne za třicet dní. Po velmi silném návalu rozhořčení, během něhož před půldruhým rokem zahynulo několik zfanatizovaných muslimů, se situace postupně uklidnila. Začaly se počítat škody, které byly největší v hospodářské oblasti kvůli bojkotu dánského zboží. Společnost LEGO však tehdy přispěchala s prohlášením, že ona téměř žádnou újmu neutrpěla, neboť její hračky se v arabských zemích téměř neprodávají.

Je otázkou, nakolik ke zklidnění situace tehdy přispěla dánská vláda, která do muslimských zemí vysílala nejedno znamení nabízející usmíření. Činila tak prostřednictvím Evropské unie, o pomoc požádala i Malajsii, jež byla v té době předsednickou zemí Organizace islámské konference. Zklidnění situace mohlo ovšem také nastat prostou únavou věřících, neboť ani vášně fanatických muslimů nelze jitřit donekonečna. Každý se jednou unaví. To jsme ostatně viděli i v případu spisovatele Salamona Rushdího, který byl fatvou odsouzen k smrti, tj. každý pravověrný muslim ho měl právo zabít. Po několika letech skrývání ve Velké Británii nyní Rushdí vystupuje více méně zcela veřejně. Chce se mi říct, že fatva, tedy rozsudek nad ním, jaksi otupěl, vyčpěl.

Také nad Švédem Larsem Vilksem byl vynesen rozsudek smrti. Neodsoudil ho náboženský soud, ale světská Al Kajdá. Vypsala na jeho hlavu v přepočtu něco přes dva miliony českých korun. Vilks bere své odsouzení o poznání lehčeji než kdysi Rushdi. Není to jen proto, že má jinou povahu nebo že předešlá fatva nebyla naplněna. Doby se prostě mění.

Je také rozdíl v reakci na hrozbu Al Kajdy mezi Vilksem a Washingtonem za presidentství George Bushe. Vilks se samozřejmě bojí, že by mohl být zabit nějakým fanatikem, ale nemíní kvůli tomu měnit svůj řád. Přiletěl z ciziny do Stockholmu a na letišti před davem novinářů prohlásil, že alespoň ví, jakou cenu má pro Al Kajdu jeho život. Na doporučení policie se na čas uklidí do ústraní ale omlouvat se za karikaturu nemíní. Počíná si stejně jako šéfredaktor deníku, který jeho karikaturu zveřejnil, jako celá řada Švédů, kteří mu nabídli úkryt a konec konců i jako vláda, která prohlásila, že se za umělce omlouvat nemůže a nebude.

Žádný hon na čarodějnice, žádná mimořádná opatření se ve Švédsku konat nebudou. Žije tam na 400 tisíc muslimů a většina jejich organizací odsoudila rozsudek Al Kaidy. Pravdou ovšem je, že na zavraždění Lars Vilkse stačí jeden fanatik.

Zbývá ještě zodpovědět jednu otázku. Proč se čas od času stane, že někdo zkarikuje proroka Mohameda nebo jinak urazí muslimské věřící. Tady je třeba připomenout, že i věřící křesťané či Židé se cítí uraženi, pokud jim někdo sáhne na články jejich víry. Připomeňme si jenom, jak Vatikán svého času odsuzoval filmy o Ježíši Kristovi, které se ho snažily přibližit z lidské stránky. Nebo když někdo vandalsky ničí hroby jedno kterých věřících. Lidé jsou prostě v otázkách víry citliví. A přesto se najdou jiní, kteří si myslí, že mají právo provokovat s odkazem na svobodu vyjádření. Vilks chce, aby začala diskuse, "kde jsou hranice svobody projevu". Je otázka, zda se mu ji takovými karikaturami podaří nastolit. Nebo jestli spíš nevyprovokuje silnější nepřátelskou odezvu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .