Na výhody politikům nesahat
Nekonečný seriál diskusí o výhodách českých zákonodárců a o jejich případném omezení, dostal další díl. Postaral se o něj šéf lidovců Miroslav Kalousek. Podařilo se mu totiž ve vládě prosadit návrh na omezení některých náhrad, které poslanci a senátoři pobírají. S myšlenkou Miroslava Kalouska nelze než souhlasit.
Proč by měli mít například funkcionáři obou parlamentních komor k dispozici služební automobil s kartou na benzin a proč by zároveň měli pobírat okolo dvaceti tisíc korun měsíčně jako cestovní náhrady? Podobně lze nahlížet na bezplatné cestování zákonodárců po republice letadly, které je rovněž nepřipravuje o už zmiňované cestovní náhrady. V této souvislosti přesně sedí Kalouskova slova, že některé výhody politiků jsou nemorální a neobhajitelné. Bohužel v praxi se tato slova výrazně rozcházejí s činy. Pokud zákonodárci vůbec přistoupí na podobné argumenty, okamžitě najdou důvod, proč nějaký návrh odmítnout. Takže je velmi pravděpodobné, že Kalouskova iniciativa bude poslanci zamítnuta.
Nebude to poprvé a podle všeho ani naposledy. Většinu pokusů o zásadní změnu odměňování poslanců a senátorů provází slovo - nesystémové. Čeští zákonodárci často tvrdí, že jsou pro změny, ale že musí být důkladné a dobře promyšlené. A to zatím většina návrhů podle nich není. Je pravda, že Kalouskův návrh vypichuje pouze několik dílčích problémů a že si dalších nevšímá. Přesto je lepší postupovat po krůčcích, než vůbec. Samozřejmě nejsprávnější by byl razantní krok. Tím by byl přiměřený plat poslanců a senátorů odvíjející se od mzdové hladiny v zemi. Plat zákonodárců by měl být zároveň natolik vysoký, aby jim umožnil například provozovat vlastní kancelář, případně si platit svého asistenta.
Bylo by to určitě lepší a průhlednější, než dosavadní systém, kdy k platu mohou poslanci a senátoři inkasovat nejrůznější příplatky. A ty se netýkají pouze cestovních náhrad. Aféry kolem podivných pronájmů kanceláří mohou být jedním z typických příkladů, jak se nakládá s penězi daňových poplatníků. Řeč je o některých poslancích, kteří kancelář provozují ve své nemovitosti a hrají tak malou domů. Netýká se to pouze poslanců, ale také politických stran. Ty s notnou dávkou cynismu vytýkají některým straníkům, že místo aby měli kancelář v jejich místním sídle, mají ji u sebe doma. Takže de facto veřejně přiznávají, že nejsou proti malé domů.
Akorát by neměla směřovat do kapsy poslance či senátora, ale do stranické pokladny. V některých případech se tak dokonce děje. Samozřejmě příkladů zneužívání poslaneckých a senátorských náhrad by se dalo uvést více. Bylo by to však házení hrachu na zeď. Čeští zákonodárci si s takovýmito výtkami vůbec nelámou hlavu. Naopak s občany hrají cynické divadlo, že by rádi své výhody omezili, ale že podpoří pouze promyšlený a dokonalý zákon.
Ten podle nich zatím nevzniknul. Úplně stejnou frašku provozují zákonodárci na téma omezení své vlastní imunity. V civilizovaném světě se málokdo může pochlubit doživotní imunitu poslanců, senátorů a soudců. Zjednodušeně řečeno, pokud například poslanci a senátoři spáchají v době výkonu funkce nějaký trestný čin a nebudou na základě rozhodnutí parlamentu vydáni k trestnímu stíhání, nebudou moci být za tento čin stíháni ani po vypršení jejich mandátu.
Návrhů na příslušnou změnu ústavy už ve sněmovně leželo několik. Ani jeden neprošel. Poslední pokus měl dosavadní rozsah imunity alespoň částečně omezit. Konkrétně by hájení poslanců a senátorů mělo skončit v okamžiku vypršení funkčního období. Pokud by je tedy kolegové během řádného období nevydali do rukou orgánů činných v trestním řízení, tak jak to mohou udělat nyní. Další návrh měl umožnit ztrátu mandátu v případě odsouzení a uvěznění za úmyslně spáchaný trestný čin. Platná úprava v současné době tuto variantu vůbec nepřipouští. Ačkoli se tentokrát zdálo, že návrh by mohl získat patřičnou podporu, opak byl pravdou. Zkrátka poslanci a senátoři jsou rádi hýčkáni imunitou i dalšími výhodami.
Pod vlivem veřejného mínění sice na oko souhlasí s tvrzením, že rozsah jejich imunity a dalších výhod je nepřijatelný. Když se však ve sněmovně objeví návrh na její omezení, dělají všechno proto, aby nebyl přijat. Je velmi pravděpodobné, že do tohoto scénáře zapadne i nejnovější pokus Miroslava Kalouska. Škoda, že v těchto záležitostech nejsou zákonodárci pod větším tlakem veřejného mínění. Proto mohou být poslanci a senátoři zatím v klidu a dál si užívat nesmyslných výhod a zaštiťovat se rozsáhlou imunitou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.