Na řadě je Saddám Husajn

Pro srovnání. Podzemní polská Solidarita dokázala v podmínkách výjimečného stavu komunistického Polska na počátku 80.let udržet klíčové členy vedení v ilegalitě více než tři roky. Udaj a Kusaj Husajnové, kteří měli podle pověstí mít za sebou rozsáhlou síť kmenových kontaktů, funkcionářů strany Baas a příslušníků bývalé tajné policie a zpravodajských služeb, nevydrželi ani čtyři měsíce. Jejich neopatrnost by se dala srovnat snad jenom s legendárním Juliem Fučíkem, který s plnovousem a pod jménem profesor Horák, chodil v nejhlubší ilegalitě téměř denně na rande a kávu do stejné kavárny Slávia jako mnoho let předtím.

Neprofesionalita překvapuje především u mladšího z bratrů, Kusaje, který byl až do pádu Bagdádu šéfem většiny bezpečnostních služeb Saddámova režimu. Dnes není vůbec důležité, jestli jejich pouze několikahodinovou přítomnost v severovýchodní části Mosulu udal majitel domu, kam se uchýlili, anebo jeho kurdští sousedé. To, co důležité je, je konstatování, že dva ze tří nejvyšších vůdců bývalého režimu cestovali, v rozporu se všemi základními pravidly konspirace, společně a bez jakéhokoliv zajištění ochrany a průzkumu.

Objevili se ve čtvrti, kde mají výrazné zastoupení Kurdové, po desítky let nejvěrnější nepřátelé Saddámova režimu. A úkryt hledali v domě svého příbuzného, o kterém každý musel předpokládat, že je pod dohledem. Nevzít navíc v potaz fakt, že Saddám osobně před léty nařídil tohoto svého příbuzného uvěznit právě za to, že se hlásil k jeho rodině, mohl opět jenom amatér. Anebo hodně zoufalý člověk.

Jedna ze spekulací, například na izraelském serveru depka.com proto uvažuje o tom, že oba bratři byli na cestě buď do anebo ze Sýrie, jejíž hranice je pouze 50 kilometrů od Mosulu. Narazili na nečekané překážky a úkryt u příbuzného vyhledali jenom z nouze. I to by svědčilo o neschopnosti zorganizovat dostatečné bezpečnostní zázemí s alternativními způsoby dopravy a úkryty. Podle listu International Herald Tribun byli Udaj s Kusajem dokonce nafilmováni, když jejich auta zastavila před domem a oni z nich vyběhli k malé vstupní brance. Od té chvíle, jak se zdá, byl dům pod diskrétní kontrolou.

A kurdští zpravodajci v nejbližším okolí dokonce měli nainstalovat kamery a zařízení k odposlechu. Po několika hodinách na místě přistál vrtulníkový výsadek více než dvou stovek amerických komandos a specialistů zvláštních služeb. Ale aby kritika neprofesionality nezůstala jenom na straně bratří Husajnových. Jediné možné vysvětlení tříhodinové přestřelky a následného, více než dvouhodinového čekání je, že velitelům zásahu nezáleželo příliš na tom, zda obklíčené dostanou živé či mrtvé.

Spíš se zdá, že nepoužití výsadku z vrtulníku na plochou střechu domu, či nepoužití speciální ohlušující anebo oslepující munice, případně plynu, by mohlo naznačovat, že hlavním cílem operace bylo, řekněme, nepřipustit vlastní ztráty. Podle zpravodajství BBC byli při prvním pokusu o proniknutí do domu lehce zraněni čtyři američtí vojáci. Dům byl potom za přítomnosti televizních štábů prakticky rozstřílen a částečně zapálen palbou z bojových vrtulníků i protitankových raket.

Z pohledu vývoje v Iráku je smrt obou synů Saddáma Husajna i počátkem konce legendy o narůstání tajemného, perfektně organizovaného, podzemního hnutí proti spojenecké okupaci. Není to ovšem ještě jeho konec. Vedle oslavné střelby v ulicích mnoha iráckých měst se v samotném Mosulu objevila i demonstrace asi 50 přívrženců Saddáma Husajna. Při útocích ozbrojenců ve středu zahynuli další dva američtí vojáci. Iráčané proto chtějí být nade vší pochybnost přesvědčeni, že Udaj i Kusaj Husajnové jsou mrtví.

Nestačí jim, že Američané ohlásili, že identifikaci nezávisle na sobě provedli čtyři lidé, kteří oba bratry znali, nebo že souhlasí i jejich rentgenové snímky a zubní karty. Irák chce mít jistotu, že symboly bývalého režimu jsou skutečnými smrtelníky. Ve středu odpoledne proto bylo oznámeno, že budou zveřejněny i fotografie mrtvých těl. Na řadě je Saddám Husajn.