Na pohřeb kontroverzního rabína Josefa přišly tento týden statisíce lidí
Když byl Miloš Zeman tento týden v Jeruzalémě, jeho kolega Šimon Peres se na čas omluvil z jednání a jel do nemocnice navštívit vážně nemocného muže. Byl to bývalý vrchní rabín Izraele Ovadia Josef, který krátce nato zemřel. Jeho pohřbu se pak zúčastnily statisíce lidí. Kdo byl muž, kvůli kterému se přerušilo diplomatické jednání?
Jestli je měřítkem velikosti rozsah pozitivních i negativních reakcí, pak byl rabín Ovadia Josef určitě velikán. Reakce na jeho smrt zahrnovaly jak velebení jeho intelektu nebo pozitivního společenského vlivu, tak i odsudky a odmítání. Jisté je jedno, s tímto mužem odešla v Izraeli celá jedna éra.
Josef se narodil v Bagdádu v tamní židovské rodině, která se v jeho třech letech přestěhovala do Jeruzaléma. Chlapec, který se původně jmenoval Abdalláh Jusef, se nikdy úplně nezbavil arabského přízvuku v hebrejštině. Už jako malý byl považován za zázračné dítě, svůj první biblický výklad napsal v devíti letech. Pocházel však z velmi chudých poměrů a tak dlouho pomáhal s obživou své rodiny jako podomní obchodník.
Nakonec se však stal nejvýznamnější osobností orientální židovské komunity v Izraeli a také jedním z nejvýznamnějších autorit při výkladu náboženského práva. Byl známý tím, že se obvykle klonil k mírnější interpretaci tak, aby nepřekážela každodennímu životu a jeho názory měly vliv na židy jak sefardské, tak i aškenázské.
Stát Izrael politicky založili především vzdělaní židé z Evropy, židé z blízkovýchodních zemí, Sefardi, se cítili odsunuti na druhou kolej ekonomicky i politicky. Ovadia Josef byl v 70. letech jmenován na deset let jedním ze dvou vrchních rabínů Izraele a po odchodu z úřadu počátkem 80. let už nikdy neměl veřejnou funkci. Jeho vliv však jen vzrostl.
Podílel se na vzniku strany Šas, která byla zřízena před třiceti lety právě jako reprezentace neprivilegovaných orientálních židů. Nebyl nikdy jejím oficiálním představitelem, ale jeho vliv na chod a politiku strany byl obrovský. Právě on více než kdo jiný dal této izraelské komunitě hrdost na vlastní minulost a kulturu a pocit jednoty.
Díky vlivu Ovadji Josefa se Šas stal stranou, která byla v téměř všech izraelských vládách – tato současná je tedy spíše výjimkou. Dal své požehnání i mírovým dohodám z Osla, i když z židovského náboženského hlediska vlastně znamenaly opuštění biblické Země izraelské. Rabín Josef zastával názor, že důležitější je záchrana životů.
Mnozí Izraelci však také poukazují na to, že Šas je velmi zkorumpovaná strana. Šasu se také podařilo pomocí politického vydírání koaličních partnerů prosadit oddělený vzdělávací systém, který není dostatečně otevřený, ani nepřipravuje své absolventy na reálný život. Kolem Josefa se během let vytvořil jakýsi dvůr, který pečlivě kontroloval, s kým bude jejich šéf mluvit, takže bývalý podomní obchodník už neměl žádný kontakt s realitou.
S přibýváními léty přibývalo také kontroverzí. Rabín Josef o sobě často dával znát ostrými výpady proti různým skupinám, ať to byli sekulární židé, reformní židé, Arabové, kuřáci, sionisté, židovské oběti holokaustu, oběti hurikánu Katrina v New Orleans nebo prostě věřící, kteří ho nenásledovali. Byl také zklamán z jednání s Palestinci, nesouhlasil s opuštěním Gazy a Mahmúda Abbáse, předsedu Palestinské samosprávy veřejně označil za zlého muže a Palestincům, kteří prý nenávidí židy, popřál, aby dostali mor.
Abbás však přesto poslal do Izraele kondolenci k Josefově smrti. Asi věděl, že zemřelý ještě mnohem horšími slovy posmrtně počastoval Davida ben Guriona, jednoho ze zakladatelů Izraele, levicového izraelského politika Josi Sarida označil „ďábla“ a Šulamit Aloniové řekl, že uspořádá party na oslavu její smrti.
Méně velkoryse než Abbás se zachovali v řadě arabských médií, kde z rabína Josefa, z velké části dědice arabské kultury, udělali rasistu volajícího po vyhlazení muslimů. Ani mnozí Josefovi obdivovatelé se nemohou zbavit dojmu, že mnoha výroky z posledních deseti let života značně poškodil obrovskou práci, kterou za sebou zanechal.
