Na íránský jaderný program sankce zabraly, chválí komentátor rámcovou dohodu

Dohoda umožní rozsáhlé kontroly íránských jaderných zařízení, země sníží své jaderné kapacity, a na oplátku budou postupně zrušeny hospodářské sankce.

„Je to historický okamžik,“ uvedl v Ranním Plusu komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák.

Kořeny skepse Izraele a dalších kritiků dohody jsou v tom, že se podle nich problém ve skutečnosti neřeší, dodal.

„Jeho řešení se odsouvá, o deset, patnáct, možná dvacet pět let, pak problém vyvstane znovu,“ vysvětlil obavy nejen židovského státu Slezák.

Podle něj zatím není jasné, jak bude vypadat konečná dohoda. „A dobře víme, že mnohdy rozhodují smluvní detaily, a ty neznáme.“

Jen dohoda nic nezaručí, připomněl komentátor: záleží na tom, jak se chovají zúčastněné strany. „Víme, že v některých ohledech Íránci předchozí domluvy porušovali.“

V dohodě se promítají obavy světa, že Írán chtěl vyvinout jadernou zbraň. Například se v ní zavazuje, že zredukuje počet svých odstředivek na obohacování uranu o více než dvě třetiny, i když jeho původním záměrem bylo navýšit jejich počet dvakrát.

Pro jaké účely potřeboval Írán takové množství na vyšší úroveň obohaceného uranu, zůstává otázkou.

„Další obavy budila i skutečnost, že Írán měl celý jaderný program nahlásit Mezinárodní agentuře pro atomovou energii, ale on ho skrýval v podzemí celých 18 let,“ doplnil komentátor.

I proto je rámcová dohoda velký přelom, který je třeba spíše oslavovat, než zatracovat, soudí Slezák.

Důvodem Íránu pro podepsání dohody a ustoupení ze svých jaderných plánů byly nepochybně sankce, tvrdí novinář.

„Chtěl bych vzkázat odpůrcům sankcí, kteří říkají, že sankce nezabírají: toto je příklad, který dokládá, že sankce mají dopad. Íránce postihly velmi bolestivě a nebýt sankcí, pochybuji, že by Írán ustoupil tak, jak se z rámcové dohody zdá,“ shrnul Milan Slezák.