Na Blízkém východě vstoupilo v platnost příměří

Boje trvající déle než měsíc, které 12. července vyvolal únos dvou izraelských vojáků Hizballáhem, si vyžádaly 52 mrtvých civilistů zabitých více než čtyřmi tisíci raketami Hizballáhu, 166 padlých izraelských vojáků, okolo tisíce obětí izraelských náletů v Libanonu, 500 mrtvých bojovníků Hizballáhu a škody na obou stranách ve stamilionech dolarů.

Izrael slíbil, že bude příměří respektovat, ale z Libanonu neodejde, dokud jeho vojáky nevystřídají mírové sbory a libanonská armáda. Vůdce Hizballáhu, šajch Hasan Nasralláh, nejprve dohodu přijal, ale v neděli vzal svůj souhlas zpět a své bojovníky z jižního Libanonu nestáhl. Vymiňuje právo na odpor, dokud zemi neopustí poslední izraelský voják, a dnes už jednou příměří narušil. Další úskalí v sobě skrývá samotná rezoluce OSN, a budoucnost klidu zbraní na izraelsko-libanonských hranicích je tak víc než nejistá.

Ke kladům rezoluce však patří, že jednoznačně připisuje vinu za rozpoutání celého konfliktu, a tudíž i jeho oběti, Hizballáhu. Rovněž se snaží nejen vyřešit současnou situaci, ale i odstranit příčiny, které ji vyvolaly, a dlouhodobě změnit stav, jenž panoval před únosem.

Libanonská vláda by měla uplatnit plnou pravomoc nad celým svým územím, tedy i nad jihem země, který až dosud ovládal Hizballáh. Zároveň by v Libanonu neměl mít zbraně nikdo kromě vlády či bez jejího souhlasu; naplnění těchto bodů by zároveň splnilo požadavky rezoluce z roku 2004. Formulace týkající se zbraní v rukou vlády je však nejednoznačná, neboť členem kabinetu je i Hizballáh.

Požadavky izraelské a libanonské strany skončily kompromisem: Hizballáh je sice vyzván k osvobození unesených izraelských vojáků, ale příměří s ním není svázáno. Text se rovněž zmiňuje o propuštění libanonských vězňů z Izraele, na kterém trvá Hizballáh, ale obě strany jsou jen vybídnuty k jejímu řešení v budoucnu. Na jihu země bude rozmístěna libanonská armáda, jak chce Bejrút, ale v rozporu s přáním Hizballáhu budou v oblasti působit i mezinárodní jednotky. Budou se jmenovat UNIFIL jako dosavadní neúčinné mírové sbory, ale dostanou silnější mandát a jejich počet se ze současných dvou tisíc zvýší na 15.000. Mají obsadit prostor mezi izraelskou hranicí a řekou Litání o zhruba 30 kilometrů dál a dohlížet, aby se v něm nevyskytovaly jiné než vládní zbraně - rezoluce však nestanoví, do kdy by k rozmístění mělo dojít ani modrým přilbám nedává mandát k odzbrojení Hizballáhu. O otázce vyklizení farem Šibáa Izraelem, jak požaduje libanonská vláda a Hizballáh, bude rozhodnuto později. I když jde rezoluce v tomto směru na ruku Izraeli, je okupace zmíněné oblasti proklamovaným důvodem Hizballáhu k útokům na Izrael, a proto zůstává potenciálním zdrojem dalšího ozbrojeného konfliktu.

Za zmínku stojí i výzva k mezinárodní pomoci zničenému Libanonu, nikoli však Izraeli zdevastovanému raketami Hizballáhu; například město Kirjat Šmona, na které střely dopadaly každý den po desítkách, se změnilo v hromadu trosek a řada jeho obyvatel se nemá kam vrátit.

Příměří bude ohrožovat hned několik faktorů: Hizballáh se rezoluci ve skutečnosti jistě nepodřídí stejně jako Sýrie a Írán, které Hizballáh řídí. Libanonská vláda je příliš slabá a vystrašená, než aby podnikala jakékoli kroky proti přání této trojice. Mezinárodní společenství je zase příliš zbabělé a neinformované, než aby v Libanonu zasahovalo s náležitou tvrdostí. Mnohonárodnostní jednotky by sice měly dohlédnout, aby se do Libanonu nepašovaly zbraně, a případným pokusům bránit, ale mohou tak činit pouze na žádost a se souhlasem vlády, ve které zasedá i Hizballáh. Dalším problémem jsou sympatie značného množství libanonských vojáků k tomuto šíitskému hnutí. Šance na odzbrojení Hizballáhu, které znovu spočívá na bedrech Bejrútu, jsou proto mizivé.

Izrael si byl všech těchto úskalí vědom, a proto premiér Ehud Olmert operaci v Libanonu v pátek na poslední chvíli rozšířil. Zhruba 12.000 mužů se konečně pustilo do razantní pozemní vyčišťovací ofenzivy s cílem zničit co nejvíc zbraní a bojovníků Hizballáhu a zatlačit je co nejdál od hranic. Podle armády a vojenských odborníků však páteční rozkaz k rozšíření operace přišel pozdě. Armáda odhaduje, že Hizballáh po skoro pěti týdnech izraelských útoků sice přišel o dvě třetiny raket dlouhého a středního doletu, ale zůstalo mu asi 70% kaťuší.

Pro Izrael není dohoda o příměří žádnou katastrofou, ale trvalé řešení mu navzdory veškerému mezinárodnímu úsilí nenabízí. Rovněž nijak zásadně nepotlačuje vliv Hizballáhu v Libanonu. I když Izrael dosáhl značného vojenského oslabení tohoto šíitského hnutí, bude o klidu na izraelsko-libanonských hranicích nadále rozhodovat Sýrie a Írán.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .