Na autora slova "robot" se zapomnělo

A vida. I tady je nedostatek historických znalostí, jemuž podléhají nejen novináři a pan Koizumi, ale i Vladimír Špidla, který svého japonského kolegu z jeho omylu zřejmě nevyvedl. Neboť kdyby Džuničiró Koizumi znal přesnou pravdu, byl by nešel na Vyšehradě pouze k hrobu Karla Čapka, který je mimochodem, jak opět nesprávně uvedla jedna televize, není ve Slavíně, ale kousek opodál. A zastavil by se i u památníčku na jeho v koncentráku zahynulého bratra Josefa Čapka, kolem něhož zřejmě musel projít.

Z hlediska pražské prezentace robota ASIMA by to bylo stylovější, než uskutečněná poklona u hrobu Antonína Dvořáka. Jsou totiž jisté důkazy o tom, že Josef Čapek, který sice po společně napsané hře Adam Stvořitel a před další napsanou hrou, Ze života hmyzu, na R.U.R se svým bratrem Karlem nespolupracoval. Je však přesto prokazatelným autorem slova "robot", které jako jedna z mála českých slov vešlo do slovníku mnoha světových jazyků. Jeden z důkazů tohoto slavného slovního autorství Josefa Čapka můžeme najít ve štědrovečerním vydání Lidových novin z roku 1933, tedy z doby, kdy si hra R.U.R více než deset let razila úspěšně cestu světovými scénami. A zde je doslovný text toho sloupku:

"To slovo nevymyslel autor hry R.U.R, nýbrž toliko je uvedl v život. Bylo to tak: v jedné nestřežené chvíli napadla řečeného autora látka na hru, i běžel s tím za tepla na svého bratra Josefa, který zrovna stál u štafle a maloval po plátně, až to šustělo. "Ty Josef", začal autor, "já bych měl myšlenku na hru". "Jakou?" bručel malíř. Autor mu to řekl tak stručně, jak jen mohl. "Tak to napiš", děl malíř. "Ale já nevím", řekl autor,"jak mám ty umělé dělníky nazvat, řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové". "Tak jim řekni roboti", mumlal malíř a maloval dál. A bylo to. Tím způsobem se tedy zrodilo slovo robot, budiž tímto přiřčeno svému skutečnému původci". Konec citátu.

Už jste se asi domysleli, že jde o svědectví v pravdě korunní, neboť autorem tohoto sloupku nebyl nikdo jiný, než sám Karel Čapek.

Dodejme teď už bez vztahu k robotům, ale možná spíš zase k těm osmičkovým výročím. Že názory obou bratří Čapků se hlavně v třicátých letech někdy dost diametrálně rozcházely. V jejich životopise vynikající ruský bohemista Oleg Malevič z různých pramenů dochází k poznání, že k největším rozporům mezi bratry došlo k názoru na rozhodnutí prezidenta Beneše v době Mnichova. Josef, na rozdíl od svého bratra Karla i od přítele Ferdinanda Peroutky, by byl dal přednost válce před neslavnou kapitulací. Sám si tehdy zaznamenal tuto svou myšlenku: "Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví".

Za měsíc si budeme připomínat další osmičkové výročí, 65 let od Mnichova, o čemž naši lidé asi vědí ještě méně než o srpnu 1968. Možná, že by nebylo na škodu, kdyby pak občas zazněl i nekapitulantský hlas Josefa Čapka a trochu tak vyrovnal ony, v těchto dnech do omrzení opakované, záznamy ze srpna 68, úpěnlivě vyzývající k zachování klidu a k neodpírání zlu.