Myš s lidskými geny trpí Downovým syndromem

1. říjen 2005

Britští vědci napodobili u laboratorní myši defekt lidské dědičné informace, který vyvolává těžké postižení. Získali tak zvířata, na nichž budou moci zkoumat vznik i možnou léčbu Downova syndromu.

Po více než deseti letech tvrdé práce získali vědci myši, na kterých mohou zkoumat Downův syndrom. Ten postihuje v průměru každé tisící narozené dítě a patří tak k nejčastějším lidským vrozeným defektům.

Zdravý člověk má v každé buňce těla 23 párů chromozomů, jakýchsi základních "porcí" dědičné informace. Lidé s Downovým syndromem se rodí s třemi kopiemi 21. chromozomu. Kromě některých typických tělesných znaků, jako je široký obličej nebo kratší končetiny, se Downův syndrom projevuje i duševní retardací, defekty srdce, poruchami funkce štítné žlázy, sklonem k leukémii nebo oslabením imunitního sytému.

Vytvoření myši, která by si nesla v dědičné informaci obdobné postižení, není jednoduché. Myš má na rozdíl od člověka jen 20 párů chromozomů. Protějšky zhruba 250 genů uložených na lidském chromozomu 21 najdeme u myši "rozstrkané" hned na třech chromozomech. Pokud by měla být myš postižena stejně jako lidé s Downovým syndromem, musela by mít v dědičné informaci navíc kopii vybraných úseků tří různých "porcí" dědičné informace. Tým vědců vedený Elizabeth Fischerovou z londýnského Neurologického ústavu a Victorem Tybulewitzem z Národního ústavu pro lékařský výzkum v Londýně proto zvolil poněkud přímočařejší řešení. Vnesli do dědičné informace myši drtivou většinu DNA z lidského chromozomu 21.

Myši nesoucí kódové označení Tc1 mají kompletní nenarušenou myší dědičnou informaci a k ní jako pochybný "bonus" i 92 % DNA z lidského "downovského" chromozomu. Takto "polidštěná" myš trpí některými příznaky Downova syndromu. U zvířat nelze hovořit o duševní retardaci. Přesto jsou na myších Tc1 patrná postižení nervového systému. Mají slabší paměť a hůře zvládají úkoly vyžadující prostorovou orientaci. Lékaři považují za důležité, že se u myší objevují stejné defekty srdce jako u pacientů s Downovým syndromem. Tento typ postižení se předtím nepodařilo navodit u žádného pokusného zvířete a lékařům se tak otevírají nové možnosti pro výzkum léčby této vážné zdravotní komplikace.

"Je to první myš, kterou neváhám označit za vynikající model pro výzkum Downova syndromu," komentovala výsledky britského týmu zveřejněné v americkém vědeckém týdeníku Science genetička Julie Korenbergová z Kalifornské univerzity v Los Angeles.

Lékaři i biologové jsou si vědomi i určitých slabin myší Tc1. Britům se nepodařilo přenést do myší dědičné informace kompletní lidský chromozom 21. Některé geny důležité pro vznik Downova syndromu proto mohou při dalším výzkumu zůstávat mimo hru. Na druhé straně však hrozí, že přítomnost lidských genů a podle nich vytvářených lidských bílkovin vyvolá u myši problémy, jaké člověka s Downovým syndromem netrápí. Překážkou pro výzkum může být i skutečnost, že se myším z některých buněk lidský chromozom vytratil. Například v mozku se jej dokázala zbavit plná třetina neuronů. Navíc se ukázalo, že se jednotlivé myši liší v tom, které buňky si od lidské dědičné informace "vyčistily". Tyto "vady na kráse" jsou však více než vyváženy šancemi na pokrok v poznání mechanismů zodpovědných za vznik Downova syndromu.

"Navzdory všem jejich mouchám se už nemůžu dočkat, až je dostanu do rukou," říká o myších Tc1 americký genetik William Mobley ze Stanfordovy univerzity a jistě mluví z duše mnoha kolegům.

autor: mip
Spustit audio