Může být člen SS nositelem Nobelovy ceny?

15. srpen 2006

Světová veřejnost byla nyní postavena před šalamounskou otázku: Může být příslušník jednotek zbraní SS nositelem čestných uznání i cen včetně Nobelovy? Stalo se tak poté, co se světoznámý německý spisovatel Günter Grass veřejně přiznal, že se koncem druhé světové války stal příslušníkem zbraní SS, tedy v době kdy mu bylo sedmnáct let.

Šedesát let tuto skutečnost zatajoval i když neskrýval, že byl v německé armádě. Říkal, že sloužil u protiletadlových zbraní, ale skutečnost byla jiná. V patnácti letech se dobrovolně přihlásil k ponorkovému námořnictvu - Kriegsmarine. Kvůli věku však zřejmě nebyl přijat a musel sloužit jako každý mladistvý Němec v pracovní službě.

Když Hitler přikázal, že kvůli nedostatku mužů musí do zbraně nastoupit i ročník 1928, tedy podle zákona ještě nezletilí, byl Grass odveden k 10. pancéřové divizi SS "Frundsberg", podle jeho slov do Drážďan, kde byl zařazen jako střelec. U své jednotky sloužil od února do konce války v roce 1945. Podle vlastních slov ale nikdy nevystřelil, v dubnu byl těžce raněn a nakonec padl do amerického zajetí. Již tam začalo jeho pátrání po pravdě a odpovědnosti Němců za rozpoutání druhé světové války.

Ukázalo se, že půjde o dlouhou cestu, která vlastně skončila až nyní, v jeho 78 letech. Jeho tehdejší přihlášení do armády bylo vlastně jen útěkem od gdaňské rodiny a počáteční nadšení, jak sám zhodnotil, přešlo k trpkému poznání.

Zvratem se stal Norimberský proces, na kterém vůdce Hitlerovy mládeže Baldur von Schirach přiznal svou vinu na svedení mladé generace do náručí zločinné nacistické moci.

Od roku 1946 zahájil Grass svou cestu pokání za mladistvou nerozvážnost, která vyvrcholila v životopisné knize "Bei Häuten der Zwiebel", Loupání cibule, která má vyjít příští měsíc. Potřeboval k tomu plných šedesát let.

Jeho životní cesta je dlážděná mnoha literárními díly, zejména pak gdaňskou trilogií, ze které vyniká především román Plechový bubínek. Také se angažoval na straně německé levice při kritice neonacistických tendencí a podporou německé sociálně demokratické strany.

Za své dílo obdržel Nobelovu cenu za literaturu i řadu čestných uznání, mezi nimiž nechybí ani naše Cena Karla Čapka, nebo čestné občanství rodného města Gdaňska. Všeobecně uznávaný Grass jako největší žijící německý spisovatel svým nynějším doznáním způsobil velký šok. Nejen v Německu se ozývají hlasy, že přiznání "přišlo trochu pozdě". Někteří hovoří o "konci jeho morální instance". Na druhé straně zaznívají i hlasy chápající, že "jde o velmi přesvědčivý čin, kdy v osmdesáti letech chce Grass mít čistý stůl".

Jak se dalo očekávat v Německu celá záležitost sklouzává do politické oblasti. Poslanec Wolfgang Börnsen, kulturní expert CDU, vyzval Grosse, aby vrátil Nobelovu cenu za literaturu. Předtím mu však jaksi nevadilo, že jeho strana umožňuje pravidelná setkání příslušníků divize "Frundsberg". Dodnes se také sebekriticky nevyrovnala s tím, že jí nevadili různí nacisté ve vysokých vládních funkcích. CDU také nikdy nezpochybnila Adenaueorovo prohlášení, že "příslušníci Waffen SS byli vojáci jako všichni ostatní". Grass se přece nedopustil žádných válečných zločinů a jako nezletilý byl odveden do milionové armády SS, která byla sice Norimberským procesem právem prohlášena za zločineckou organizaci ovšem kromě rekrutů, neboť mnozí byli ke službě donuceni. To by si měli uvědomit i ti, kteří dnes chtějí Grasse zbavit Nobelovy ceny a ostatních čestných uznání. A to i přesto, že jeho literární dílo a šedesátiletá životní práce přispívala k tomu, aby se několik generací Němců dozvědělo pravdu o nacistické éře. Židovsko-německý spisovatel Ralph Giordano prohlásil: "Dobře, že jste Güntere Grassi tak učinil". A nikoliv náhodou bylo v této souvislosti citováno biblické rčení "Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio