Možná snad

Studenti zaplatí asi 20 procent z toho, kolik na ně vynaloží daňoví poplatníci. V přepočtu na koruny by mělo jít většinou o pětistovku až tisícovku měsíčně. Ministr kultury a vzdělávání István Hiller ale tvrdí, že vysoké školy odpustí poplatky mimořádně nadaným studentům nebo sociálně potřebným.

Tato novinka přitom v Maďarsku vlastně novinkou není. Studenti si na vlastní vzdělání přispívali už v druhé polovině 90. let, když zemi velela stejná koalice, jaká je u kormidla dnes - tedy spojenectví socialistů s liberály. Specificky maďarským paradoxem je, že mezitím školné zrušila pravicová vláda Viktora Orbána. Ani to mu ale nepomohlo a socialisté s liberály pak vyhráli volby nejenom v roce 2002, ale letos pokračují ve stejné sestavě dále. Jenom s nutností zavést velice přísnou rozpočtovou disciplínu a šetřit, kde se dá.

Deficit maďarského státního rozpočtu se stal v Evropské unii nedostižným rekordmanem a různé instituce jej letos odhadují na 10-11 procent. Vláda jej chce snížit nejméně o jeden až dva procentní body, ale i kdyby se jí to povedlo, stejně bude schodek příliš vysoký. Stav, když výdaje přesahují výši příjmů, je nejenom ekonomicky nezdravý, ale v daném případě také porušuje závazky, přijaté v souvislosti s plánovaným přechodem na euro v roce 2010. Klesnout za dva roky na tříprocentní deficit a pak jej na této úrovni udržet je úkol tak velký, že v případě úspěchu by premiér Ferenc Gyurcsány s ministrem financí Jánosem Veresem mohli počítat aspoň s malým místečkem v učebnicích, když už jsou tam kvůli dosavadním reformám doporučováni jejich odcházející slovenští kolegové Dzurinda a Mikloš. Ale to bychom v obou případech předbíhali.

Každopádně s maďarskými financemi je potřeba něco udělat a vláda v Budapešti od voleb svatosvatě slibuje, že s tím něco udělá. Ale ať udělá cokoliv, na domácí půdě nejspíš nemůže vzbudit nijak velké nadšení. Šetřit se bude muset na všech frontách a je jen otázkou, jak až hluboko si troufne říznout. Jinak už to vypadá z pohledu Evropské unie a zejména Mezinárodního měnového fondu. Ten za zavedení školného Budapešť jistě pochválí. Stejně tak ocení odbourávání dotací na energie: elektřina bude pro domácnosti dražší o 10-15 procent, plyn o 30. Premiér Gyurcsány celkem správně argumentuje, že zatímco ceny energií od roku 2002 ve světě vzrostly na trojnásobek, v Maďarsku spotřebitelé pocítili zvýšení například ceny plynu o pouhou čtvrtinu. A že nakonec jsou tyto dotace vlastně celkem asociální: "Dotujeme boháče, kteří si vytápějí bazény," prohlásil premiér. Snad tak před občany obhájí nutná opatření, protože MMF bude spokojen. Státní dotace se bankéřům z principu nelíbí.

Stejně tak je vláda Ference Gyurcsánye kritizována za to, že se snaží zalepit rozpočtové díry zvyšováním daní. Dokonce má být zavedena mimořádná milionářská daň, kterou premiér označuje jako solidární, a která je z českého pohledu vlastně daní půlmilionářskou: o další 4 procenta by se zvedly odvody lidem, kteří vydělají ročně v přepočtu asi 600 tisíc korun.

Rostoucí progresivní daně dusí hospodářství, tvrdí ekonomové. Lidem se vyplatí pracovat jen do určité míry a ti nejbohatší mají nejen velkou motivaci, ale také dost možností vyhýbat se zdanění. Kromě těch nelegálních, které bychom neradi propagovali, existuje třeba i možnost změnit sídlo firmy nebo živnosti a přestěhovat ji o něco severněji, na Slovensko. Není to pouhá spekulace, nejméně stovky maďarských podnikatelů si skutečně zvolily na své působiště jižní Slovensko, kde není jenom rovná daň a momentálně pro podnikatele vlídnější prostředí, ale kde se navíc Maďaři jak na ulici, tak na úřadech domluví svou rodnou řečí. Tuto komparativní výhodu Slovenska samozřejmě může zrušit případná socialisticko-nacionalistická vláda, pokud taková vznikne a pokud její strany dodrží své populistické předvolební sliby. Je to vlastně paradox, že když říkáte lidem to, co chtějí slyšet, a pak ta slova naplníte, vlastně to těm lidem uškodí. Ale to je jen poznámka na okraj a pokud jde o příští vládu v Bratislavě, ta je otázkou až příštích dní a týdnů.

Zatímco maďarské rozpočtové problémy jsou aktuální už dnes a Gyurcsány ve snaze o jejich řešení přitvrzuje takřka ze dne na den. Školné prapůvodně totiž v plánu vůbec být nemělo. Pak se po volbách začalo uvažovat o jakémsi virtuálním školném, které by se neplatilo hned, ale splácelo by se až když absolvent začne vydělávat. Teď už to vypadá na nejenom virtuální závazek, ale na konkrétní vysokoškolské půjčky.

Stejně tak se možná maďarská vláda odhodlá zavést vyšší míru spoluúčasti ve zdravotnictví. "Každá služba poskytovaná státem má hodnotu, a pokud má hodnotu, pak má i cenu. Tu budeme financovat ze dvou zdrojů," řekl premiér Gyurcsány.

Jakkoliv je to pro občany nepříjemné, je to zřejmě jediná reálná cesta, jak vyléčit maďarskou ekonomiku. Paradoxem je jen to, že se na tuto cestu vydávají socialisté, když se po ní neodvážili jít konzervativci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání