Motiv

Proč nás zajímá, zda se jedná o sadistu, kterého baví vraždit, anebo duševně nemocného, který z nějakého důvodu nenávidí lidi? Jaký význam bude mít pro nás zjištění, zda zabíjel pod vlivem drog, anebo při pomatení smyslů, zda napodoboval zabijáky z televize, anebo ho inspirovaly počítačové střílečky? Proč zemřeli tři lidé v lese, je přece jasné - narazili při procházce na vraha. Naše zvědavost stran motivu plyne z přesvědčení, že všechno, co se kolem nás děje, musí mít nějaké logické vysvětlení. Neradi si připouštíme nejistotu. Ať cokoli řeknou vyšetřovatelé či prohlásí vrah, s úlevou si řekneme: "Tak takhle to je, už chápeme."

Jenomže na tom, že někdo jen tak zabije člověka, není nic k pochopení. Skutečným motivem takového činu není nějaké proto, nýbrž přítomnost zla. Takzvaný motiv, či vysvětlení potřebujeme, abychom se vyhnuli otázce, co je to za svět, ve kterém se vraždí bez motivu, jen tak. Pak bychom se totiž také museli sami sebe zeptat, co s tím chceme dělat, a zaskočila by nás vlastní bezradnost a bezmocnost. Potřebujeme znát motiv, protože už neumíme pracovat s křesťanským softwarem našich předků, kteří zlo vnímali jako absenci dobra, podobně jako je tma nedostatkem světla. Aby měl vrah nějaký motiv, potřebujeme kvůli sobě. Abychom uměli žít se zlem, když to neumíme bez něj.