Ministryně Emmerová zařadila zpátečku

Přitom se ví, že čtyři pětiny občanů by si přály zásadní změnu. Podle výzkumu, který v osmi evropských zemích uskutečnila organizace Stockholm Network, naprostá většina Čechů soudí, že změny jsou nutné, aby se zlepšila kvalita zdravotní péče. Za tím účelem jsou ochotni i připlácet u lékaře, očekávají ovšem, že budou mít v ruce dostatečné informace o kvalitě a cenách.

Pokud ovšem chtějí občané mezi lékaři a nemocnicemi vybírat, musí existovat soutěž mezi poskytovateli zdravotní péče. Lékaři a nemocnice se by pochopitelně neucházeli rovnou o přízeň pacientů, ale snažily by se získat důvěru pojišťoven, které by jejich služby zprostředkovaly. Občan by vybíral až mezi pojišťovnami.

Milada Emmerová tedy jasně řekla s klasikem, že této vize je rozhodný nepřítel. "Konkurence není k ničemu dobrá," prohlásila v novinovém rozhovoru. Prý si na ministerstvo přinesla své vlastní filozofické zadání.

Z filozofie nové ministryně se zatím do médií mnoho nedostalo. Hovoří se o zdravotních knížkách, které by měl vyfasovat každý občan a nosit na každou prohlídku. Je to hloupost, ostatně takový nárůst byrokracie bude jen těžko někdo financovat. Ale je to příznačný návrh. Ministryně chce jakýmkoli způsobem obnovit kontrolu nad zdravotnickým systémem, a to především státní kontrolu. Připomněla, jak ráda by se vrátila k systému okresních, krajských a velkých státních nemocnic, které by měly přesně určené kompetence. Stát by také rozhodoval, které nemocnice a kteří lékaři do sítě patří. Logicky platí, že konkurence pojišťoven je v takovém systému zbytečná, zbytečné je také informovat pacienta, protože jeho místo v síti bude předem dané a přes zdravotní knížku bude možné kontrolovat, jestli nesešel ze správné cesty. Pokud pokračujeme ve vylučovací metodě, je také vyloučeno, že se může zlepšit kvalita péče, jak bychom si všichni přáli? Nová ministryně si myslí, že to vyloučeno rozhodně není. Naopak, s pomocí státních úředníků se cíle dosáhne snadněji, než cestou konkurence.

Ministryně zamýšlí postavit systém po vzoru Španělska, nebo Velké Británie. V těchto zemích existuje Národní zdravotní služba, státní monopol, který rozhoduje o všech důležitých výdajích na zdravotnictví. Otázka zní, jestli je to návrat ke státnímu plánování po patnácti letech. Nic menšího. A jestli může tento návrat něčemu pomoci, o tom pochybují všichni kromě části zdravotnické komise sociálních demokratů a ještě komunisté. Přesto může Milada Emmerová urazit na zpáteční cestě několik významných kroků. Prvním z nich může být zákon o zdravotním pojištění, který projednává Poslanecká sněmovna. Dává se v něm právo státu a krajům, aby ve veřejném zájmu rozhodovali o tom, jaké nemocnice a jací lékaři mají právo vstoupit do zdravotnické sítě. Úředníci by také směli pojišťovnám nařídit, kolik mají nemocnicím platit.

Dnes už to zní jako hudba z Marsu, něco takového prostě fungovat nemůže. Z jistotou lze také tvrdit, že to časem zjistí také Milada Emmerová. Důvod je jednoduchý a leží skryt na ministerstvu financí. Když se stát hodlá chopit řízení, bude muset mít k dispozici peníze, kterými by systém sanoval v případě, až nebudou. Ve státní pokladně ale žádné miliardy navíc nejsou.

Ministryně to pozná koncem roku. Všeobecná zdravotní pojišťovna se sice do dluhů nepropadá tak rychle, jako v loňském roce, přesto její experti předpovídají, že v prosinci bude ve zhruba stejném schodku jako loni. A nemocnice v krajích se zadlužují úplně stejným tempem, jako před rokem. Kdo zaplatí, to je otázka, kterou bude ministryně řešit. Přitom bude z druhé strany pod tlakem velkých nemocnic, které budou žádat na příští rok zvýšit dotace. To je neřešitelný rébus, před který bude postavena ministryně, která odmítá zrušit byť jedinou nemocnici.

Domyšleno do důsledku, vláda nezahájí reformu, kterou by si přáli občané. Nebude dělat nic. Spíše se bude tvářit, že je všechno v pořádku a že situaci má pod kontrolou.

Chtěla by tak následovat příkladu, který zanechal ministr zdravotnictví Bohumil Fišer, když před volbami v roce 2002 zastavil každou diskusi o reformách. Nespokojenost lékařů uplatil pěti miliardami a zároveň svými vyhláškami nechal zadlužit nemocnice i pojišťovny.

Nová vláda ale těžko může vstoupit podruhé do stejné řeky. Nemocnice a pojišťovny už zadlužené jsou a pět miliard mimořádné dotace k dispozici není. Pokud nebude dělat nic, vystavuje se tak mnohem většímu riziku lékařských protestů v předvolebním období.

Občanům s jejich žádostmi o reformu nezbude než počkat, až ve vládě procitnou. Doufejme, že to bude brzy.