Milosrdný čas

Prezident má u nás už od dob Tomáše Garrigua Masaryka velkou autoritu, možná, že i ta dnešní, totiž autorita současného prezidenta Václava Klause, k řešení přispěla, ale nehledíme-li na onen zmírňovací účinek plynoucího času, mohlo k dohodě dojít dobře před měsícem. Nicméně autorita prezidenta je jedna věc a emancipovanost našich předních politiků je věc druhá, nebo potřebovali všichni jakési alibi od vyšší moci? Posuďte sami. Představitelé parlamentních stran se u prezidenta dohodli na tom, že předsedou Poslanecké sněmovny bude sociální demokrat, ale jen dočasně, v každém případě jen do případného třetího jmenování premiéra, jehož jméno je navrhováno právě předsedou sněmovny.

Zvolení předsedy sněmovny nicméně umožňuje její odblokování, podání demise dosluhující vlády a jmenování Topolánka předsedou nové vlády, která se bude ucházet o důvěru sněmovny. Prezident však zároveň připustil, že druhé jmenování po případném neúspěchu Topolánkovy vlády by mohl jako předseda druhé nejsilnější strany obdržet Jiří Paroubek, nedohodnou-li se ovšem mezitím Topolánek s Paroubkem na oné ohlášené menšinové vládě ODS s přítomností navzájem odsouhlasených ministrů odborníků. A co navrhoval kdo před tímto prezidentovým osvobozujícím návrhem?

Menšinová vláda ODS s přítomností odborníků namísto ministrů malých stran, to je dávný požadavek Paroubkův, poprvé vznesený již velmi brzy po volbách. A zvolení pouze dočasného předsedy tohoto zákonodárného sboru z řad sociálních demokratů je zase původní požadavek ODS, která tím chce zamezit možnému návrhu sociálního demokrata za premiéra z pravomoci předsedy sněmovny. Obavy z třetí volby však budou, doufejme, liché, neboť Topolánkův politický osud velmi pravděpodobně bude záviset na jeho předsednictví nové vlády, a proto lze očekávat, že se bude snažit vyhovět Paroubkovu požadavku na menšinovou vládu ODS s účastí nestranických expertů.

Prezident obě zmíněné podmínky spojil dohromady, a to ve shromáždění předsedů všech pěti politických stran a v tomto kruhu snad tedy bylo trapné představitelům obou velkých stran navrhované podmínky nepřijmout, i když Mirek Topolánek nechce zároveň pohřbít svůj trojkoaliční projekt, ale to už je podle mého názoru tak trochu alibismus a Topolánek jej možná po prezidentově návrhu docela rád státotvorně opustí. Prezident má pravdu v tom, souzeno dle jeho nedávného vystoupení v Radiožurnálu, že má ambice na malé postupné kroky, které posunou nicméně celou kauzu kupředu.

Ten navržený malý krok, totiž ono dočasné zvolení sociálního demokrata do čela sněmovny, je ale krokem nesmírně důležitým. Jediným, ale zato velkým nedostatkem celého projektu, který by měl skončit menšinovou vládou ODS s účastí oněch nezávislých odborníků, je okolnost, že se velmi těžko pozná, kdy se celý projekt zvrhne do podoby nové opoziční smlouvy, nebo vlády velké koalice. Ani jedno, ani druhé Topolánek výslovně nechce, stejně tak jako to odmítají představitelé malých stran, ale, opakuji, jak se to pozná, jak se to pozná s dostatečnou zárukou a bylo by zajímavé vědět, jaké jsou asi pocity současného prezidenta na všechny ty vehementní, i když oprávněné odsudky opoziční smlouvy, jíž byl prezident autorem a později hlavním advokátem. Není ostatně ve svém pragmatismu příliš velkým odpůrcem ani obnovené spolupráce mezi ODS a sociální demokracií, neboť poslanci těchto dvou stran by velmi pohodlně ovládli všechna hlasování v Poslanecké sněmovně.

V poslední době se objevilo v novinách mnoho článků vyčíslujících vynaložené náklady na sněmovnu, která vlastně ještě neplní svou roli. Jsem toho názoru, že podobné úvahy, jakkoliv už je vhodné, aby představitelé stran začali dospívat k nějakému druhu dohody a spolupráce, jsem tedy toho názoru, že podobné úvahy jsou zcela nemístné, protože Poslanecká sněmovna není ani dílna, ani továrna či úřad, ale shromáždění zvolených zástupců celého státu, kteří se musí předtím, než budou vydávat pro občany nové zákony, dohodnout na obsazení všech sněmovních funkcí. Je to navíc pouze začátek jejich čtyřletého období, v němž mohou být i v budoucnu jalová období, kdy nebude přijat jediný zákon. Totalitní režimy tyhle problémy nemají. Musíme se učit zvládat i odvrácené stránky demokracie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .